Josef Bieberle

Kniha Jiří Pelikán – nepohodlný exulant

Jiří Pelikán se narodil 7. února 1923 v Olomouci a zemřel 26. června 1999 v Římě. České vydání jeho knižního rozhovoru s Antoniem Cariotim je milým překvapením a cenným příspěvkem k novějším evropským politickým dějinám. Vždyť v posledním dopise do Olomouce z Říma ze dne 25. 12. 1998 se zmínil o svém vážném onemocnění a konstatoval: Ostatně v mém věku jsem již nemohl počítat s dlouhým obdobím a musím myslet na to, jak zbytek času využít co nejúčelněji. ... Připravuji něco jako své memoáry, i když si nejsem jist, zda to bude někoho zajímat a hlavně, zda to zvládnu tak, abych zanechal některé nejzajímavější myšlenky a zkušenosti, rozhodně ne sebechválu nebo sebeobranu, jak to vidím v řadě vydávaných memoárů svých přátel i jiných.

Po přečtení knížky se asi naprostá většina čtenářů shodne na připojené poznámce historika F. D. Rašky: Je nepochybné, že mezi československými exilovými politiky patří Jiřímu Pelikánovi čestné místo. Byl jediným, jehož význam dosáhl evropského formátu. Na tom se shodli představitelé všech směrů československého politického exilu. Je škoda, že jeho zkušeností, schopností, kontaktů a mezinárodního vlivu nebylo využito ve vlasti po sametové revoluci.

Jiří Pelikán, poslanec československého parlamentu, byl v letech 1979–1989 poslancem Evropského parlamentu, podvakrát zvolen hlasy 130 000 severoitalských průmyslových dělníků, a byl tedy i prvním českým europoslancem. Jeho úžasný předvolební výkon ztvárnil v sugestivním v knížce otištěném fejetonu Pavel Kohout.

Jeho rodným městem však byla Olomouc a rád se sem příležitostně vracel. Za rodinou – otec přední sochař, maminka, jež zahynula v holocaustu, sestra Anna a zejména starší bratr a rádce, Vladimír (Kosťa) Pelikánovi. Jirka žil v Olomouci v prostředí sociální solidarity, názorové tolerance a levicových organizací mládeže – Klubu Mladých či Unie trampských osad a klubů. Po Mnichovu oba bratři Pelikánovi využili Národního hnutí pracující mládeže (NHPM) jako pololegální připravy k antinacistické rezistenci. Jirka byl pak vedoucím skupiny gymnazistů, jež tvořila na zlomu let 1939 a 1940 technický aparát první ilegální organizace KSČ.

Po válce kterou přežil v úplné ilegalitě pod cizím jménem na Českomoravské vysočině, působil v Praze a v mezinárodním studentském hnutí. Do Olomouce přivážel zajímavé lidi z Mezinárodního svazu studentstva, vesměs demokraty a antistalince.

V roce 1961 nás informoval o perzekuci mladých komunistů-intelektuálů pro sympatie k Jugoslávii a po přechodu na funkci ředitele Československé televize byl zde rovněž častým hostem. Olomoučtí ultraleví požadovali v červnu 1968 jeho odchod z televize, ale setkali se s mohutným odporem velké skupiny pracovníků Univerzity Palackého, jejichž rezoluce na podporu demokracie a Pelikána byla považována za rovnocennou dokumentu Dva tisíce slov.

Jirkův vynucený odchod do exilu byl provázen perzekucí jeho olomouckých příbuzných i přátel. Husákovu režimu byly také krajně nepříjemné už první Jirkovy zahraniční aktivity, když vydal „trezorovou“ zprávu o politických procesech v ČSR v období 1949–1953 a začal vydávat Listy jako časopis československé socialistické opozice. Proto se normalizátoři snažili všemi silami Jirku diskreditovat a umlčet a kromě pokusu o atentát byl tehdy „vyfabrikován“ i diskreditační materiál o jeho údajné spolupráci s gestapem. Bohužel byl tento estébácký falzifikát využit proti Jirkovi i v 90. letech, kdy se za pomoci historiků musel bránit soudní cestou.

Jiří Pelikán se prostě vracel do Olomouce při každé vhodné příležitosti. Po „sametové revoluci“ sem převedl i další vydáváni svých Listů a je na čase, aby jeho jméno obdržela některá z olomouckých ulic. Závěrem je třeba připomenout, že Zastupitelstvo města Olomouce dne 16. května 2016 schválilo pojmenování nové ulice „třída Jiřího Pelikána“. Tato třída vznikne v prostoru bývalého podniku AOZ v lokalitě Na Šibeníku. Hlavním iniciátorem pojmenování ulice v Olomouci po Jiřím Pelikánovi byl prezident republiky Miloš Zeman.

(Jiří Pelikán – Nepohodlný exulant. Rozhovor s Antoniem Cariotim, Novela bohemica, Praha 2015, 192 s. Rozhovor doplnili obšírnějšími poznámkami Jitka Frantová, Pavel Kohout, F. D. Raška a Miloš Zeman. Knížka má bohatou fotodokumentaci a malý výběr z autorovy korespondence.)

Doc. PhDr. Josef Bieberle, CSc., historik, bývalý děkan

Filozofické fakulty UP Olomouc

Pozn. redakce: Informaci o knize a ukázky z ní otiskly Listy č. 5/2015.

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Josef Bieberle

Kniha Jiří Pelikán – nepohodlný exulant

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu