Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Dlouholetý vídeňský starosta Helmut Zilk (1927–2008) byl jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších rakouských politiků. Spekulace, čím Helmut Zilk byl či nebyl, přenechejme historikům a aktuálně i filmařům, kteří na konci července uvedli film Deckname Holec (režie Franz Novotny). Podle dokumentů vylovených z archivů československé StB byl Helmut Zilk jejím placeným informátorem. Chci však poukázat na jiné, převážně pozitivní a snadno dokazatelné činy Helmuta Zilka. Jeho otec, původem Čech, byl zarytý antifašista. Jako jediný ze třídy – na příkaz svého otce – nepodepsal přihlášku ke Zbraním SS. Krátkou dobu těsně po skončení 2. světové války byl členem komunistické strany. To vše popisuje v autobiografickém textu z roku 1995 Zufällig in Wien geboren (Náhodně narozen ve Vídni). Kariéru učitele ukončil brzy, věnoval se raději na plný úvazek práci ve státní televizi ORF. V roce 1964 organizoval a moderoval živé televizní rozhovory a politické diskuse ve spolupráci s Československou televizí. Její tehdejší ředitel se jmenoval Jiří Pelikán. O podpoře Pražského jara ze strany Helmuta Zilka a jejím významu není možné pochybovat.
Zilk se nebál prosadit, dnes by se řeklo kontroverzního, režiséra Clause Peymanna do funkce ředitele Burgtheatru. Bez jeho podpory by pravděpodobně ve Vídni nebylo Židovské muzeum, památník proti fašismu od Alfreda Hrdlicky ani památník zavražděným židovkým spoluobčanům na Judenplatzu. Mnozí vídeňští taxikáři by mohli vyprávět o hlasitých nočních návratech vídeňského starosty a jeho manželky Dagmar. On, skvělý řečník, vždy elegantní diskutér až showman, ona, známá operetní zpěvačka a tanečnice, tvořili legendární pár. Po bombovém útoku, kdy přišel o dva prsty levé ruky, zahaloval Zilk své zranění rukavicí, která vždy ladila s jeho kravatou. Cílem teroristy se v roce 1993 stal pro svoji multikulturní a občanskou otevřenost, kterou – nejenom ve Vídni – otevřeně prosazoval.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
