Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Vždy otevřeného předsedu Vojenského výboru NATO armádního generála Petra Pavla lze lidsky pochopit, že ho rétorika republikánského kandidáta na úřad amerického prezidenta znepokojila. Nejvyššímu vojenskému představiteli Aliance se těžko mohlo líbit, když ji Trump ohodnotil jako zastaralou, příliš drahou, nevhodnou pro boj s terorismem a hrající do karet soupeřům, tedy hlavně Vladimíru Putinovi. „Bylo by velkou chybou přijmout takový přístup,“ řekl přímo generál Pavel. Jednou věcí je, má-li pravdu, druhou, má-li ji říkat voják. Vztahy mezi armádou a společností mají svou historii už v dávnověku. Mnohdy vrcholily i ve vážných konfliktech, naopříklad už ve staré Číně, ve starém Římě a v Egyptě. Politickým, právním, sociálním a vojenským problémem se stávají v novověku, a to zvláště vznikem tak rozdílných forem vlády, jako jsou občanská společnost na jedné straně a totalitní režimy na straně druhé. Samuel P. Huntington v práci The Soldier and the State uvádí, že podstata vztahů mezi společností a armádou spočívá vždy v mocenské a v ideologické rovině, tj. jaký je podíl vojáků na politické moci ve státě a jak se slučuje vojenská etika s politikou a ideologií státu. Tak mohou existovat režimy protimilitaristické (např. v USA od občanské do druhé světové války), nebo promilitaristické (např. Prusko a Německo za Bismarcka a Moltkeho v druhé polovině 19. století, i když ti už si byli vědomi potřeby oddělit politické rozhodování od vojenského). Pro demokratickou společnost se stává ideálem minimální podíl vojáků na moci. K tomu je nutná subjektivní a objektivní kontrola armády. První spočívá především v sociální struktuře armády a dodržování občanských práv v ní, druhá v její depolitizaci. V každém případě by armáda měla být vzdálena mocenským zápasům a podřízena legitimní moci ve státě. Přebírá-li v demokratické společnosti odpovědnost za strategická rozhodnutí stát a jeho orgány, tj. prezident, parlament, vláda a soudy, pak armáda evidentně přebírá odpovědnost pouze za míru jejich splnění, ne za jejich správnost. Nemůže být proto brána k odpovědnosti např. za to, že se nebránila zahraničnímu vpádu či okupaci, když politické orgány rozhodly jinak. Složitější je však odpověď na otázku, jak dalece se mají vojenští profesionálové a teoretici angažovat před přijetím strategických a koncepčních rozhodnutí. Je to spíše věc etiky a mravního vědomí obecně upozornit za scestnost určitých rozhodnutí, resp. navrhnout přijetí rozhodnutí lepších.
Reakce generála Petra Pavla se ocitla na hraně. A nevím, jak by mu bylo příjemné, kdyby se Donald Trump stal amerických prezidentem. Přes jeho kontroverznost to není vyloučeno.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
