Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý si před časem v článku pro Mladou frontu DNES (Vláda odborů? Už dost!, 30. 7. 2016) postěžoval na příliš velký vliv odborů a jejich předsedy Josefa Středuly na premiéra Bohuslava Sobotku, potažmo celou vládu. Z odborů se podle Dlouhého stala čtvrtá koaliční strana a ze Středuly stínový předseda vlády. Prezidenta Hospodářské komory ČR trápí především zvyšování minimální mzdy od příštího roku. Zástupci zaměstnavatelů jsou ochotni přistoupit na její zvýšení maximálně o 700 korun, tedy na 10 600 korun, kdežto premiér Sobotka prosazuje nárůst o 1100 korun a odbory dokonce chtějí minimální mzdu ve výši 11 500 korun. Přitom vláda se v programovém prohlášení zavázala během svého funkčního období zvýšit minimální mzdu na čtyřicet procent průměrné mzdy. Po navýšení, které chce Sobotka, by to bylo zhruba 38,5 %.
Sám Dlouhý by minimální mzdu, která je podle něj zbytná, nejraději zrušil. Prezident hospodářské komory argumentuje tím, že podnikatelé u nás jsou připraveni mzdy zvyšovat, ale ne na základě rozhodnutí vládních či odborářských úředníků, nýbrž podle růstu produktivity práce.
Vzpomněl jsem si u toho na rozhovor se šéfem bankovní skupiny Raiffeisen Bank International Karlem Seveldou v časopise Lidových novin Index, v němž si pochvaloval, že jedinými zeměmi, které dělají rozumnou bankovní politiku, jsou Velká Británie a Česko. „Jsou to jediné státy, které své banky příliš nevykořisťují,“ uvedl Sevelda.
Když hlavní představitel velké bankovní skupiny hovoří o vykořisťování bank, těžko si představit, že Česká republika a Velká Británie jsou jedinými zeměmi, kde jsou banky v plusu a všude jinde krachují. A stejně tak když Vladimír Dlouhý hrozí, že podnikatelé pověsí živnost na hřebík a půjdou na úřad práce.
Zvýšení minimální mzdy je jistě opatření, které schopnost dobře vydělat trochu omezí, po odečtení vyšších mezd zkrátka zbude méně a zisky se zmenší, ale že by kvůli tomu začali podnikatelé hromadně vyhlašovat bankrot, je asi stejně pravděpodobné, jako že mimo Českou republiku a Velkou Británii je bankovnictví byznys, na kterém se tratí.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
