Tomáš Tichák

U Bezedného dolu

Na ústředním pomníku bitvy u Tovačova, menšího (a pro Rakousko stejně fatálního) následného konfliktu bitvy u Sadové, stojí: „Udatným vojínům rakouským, dne 15. července 1866 v boji za vlast padlým. Moravský spolek podporovací.“ Pod ním přes dvě stovky jmen, z velké části českých: desátník Ferdinand Sedláček, vojín Josef Zapletal... Jaký smysl pro něj mělo být na hanáckým poli roztrhán granátem nebo probodnut bajonetem? Za padesát let se na něj zapomnělo, za dalších sto let i na vlast, pro niž – prý – byl zabit.

O kus dál u takzvaného Bezedného dolu stojí oklopen pšenicí další z osmi památníků obětem bitvy. Z lánu vybíhá zaječí rodinka. Zvedám hlavu: vpravo se tyčí štíhlá silueta věže tovačovského zámku, vlevo na vlnícím se žlutém obzoru mihotavě pluje jak hanácký Mont Saint Michel kostel v Dubu nad Moravou.

Tento pomník-náhrobek byl podobně jako ostatní několikrát poničen a zase obnoven. Neválčí-li se, rozbíjejí se válečné pomníky. Naposled skončil v samotném dole, naštěstí nikoli bezedném.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů