Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 4 > Pavla Bergmannová: Léto na českých a moravských festivalových vlnách...
Theatrum mundi
Letní prázdniny – co se nabídky kulturního dění týče – rozhodně nejsou nudným obdobím vhodným jen pro pouhý odpočinek. V posledních letech platí spíše opak a červenec i srpen tak ve velké míře ovládá především pestré festivalové dění. Početně převaují rozmanitě kvalitní a různě ánrově zaměřené akce hudební, mediální pozornost pak na sebe zase strhávají festivaly filmové – v popředí s tím áčkovým karlovarským, vůči kterému se vymezuje edukativněji orientovaná hradišťská Letní filmová škola.
V neposlední řadě se v létě také čím dál tím častěji objevují i festivaly divadelní, které vyuívají příznivosti letního klimatu a velmi sympaticky dosvědčují, e za hodnotnými tituly se divák nemusí vydávat jen do přítmí divadelních sálů. Zároveň také neotřele ukazují moné přesahy mezi různými způsoby uměleckého vyjadřování a nabízejí nové cesty k jejich kombinování. Mezi ty nejzajímavější patří například červencový praský festival pouličního divadla Za dveřmi, který i letos připravil mix velkoformátových podívaných (výrazně zabodovaly zejména polské soubory Teatr Ósmego Dnia s titulem Summit_2.0 či Scena C oivující v představení Wandering Silent Cinema kouzlo němého filmu) i drobných a rozhodně neméně působivých vystoupení (například velmi kontaktní klauniáda italského komika Mattea Galbusera). Léto pak ji tradičně uzavře stále oblíbenější mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná – zcela mimořádná přehlídka akrobacie, kabaretu, tance i pohybového divadla. Z pestré nabídky více ne 170 vystoupení a např. i workshopů by si diváci rozhodně neměli nechat ujít tři velké zahraniční produkce – francouzský Cirque Le Roux s inscenací The Elephant in the Room, australské Circa či Limbo, mezinárodní soubor umělců z Montrealu, New Yorku, Marseille a Austrálie. Letní Letná dokáe neuvěřitelně strhnout, nadchnout a okouzlit a to k létu rozhodně patří.
Tak trochu stranou větších a většinou i mediálně ostře sledovaných akcí pak stojí jeden zcela výjimečný festival literární. Je jím Měsíc autorského čtení – tzv. MAČ, který u od roku 2000 pořádají v první polovině prázdnin brněnské Větrné mlýny, vedené duchovními otci MAČe Petrem Minaříkem a Pavlem Řehoříkem. Z počátečního celkem skromného nápadu rozčeřit poklidné prázdninové brněnské dění cyklem literárních čtení se celá akce rozrostla v jedinečný projekt se specifickým konceptem. Hlavní festivalovou linii tak posledních několik ročníků tvoří představení tzv. čestného hosta – tedy co nejširšího spektra zástupců jedné národní literatury, kterou pak doplňuje linie obeznamující s nejnovější tvorbou předních autorů z Česka, Slovenska, Polska a Ukrajiny – tedy zástupců spolupořadatelských zemí. Většina z autorů se pak z Brna vydá předčítat do dalších čtyř spřátelených měst – konkrétně do Ostravy, Wroclawi, Košic a ukrajinského Lvova – a dobrodruně čtyři dny putují po pomyslném středo- a východoevropském prostoru. V případě výjezdů českých autorů tak Měsíc autorského čtení nabízí i další nezanedbatelný rozměr, kterým je velmi cenná prezentace české literatury v zahraničí, jí se naše státní organizace vlastně samy zase a tak příliš nevěnují. V letošním roce padla v případě čestného hosta volba na literaturu Španělska – země, s jejím nejslavnějším literárním hrdinou Donem Quijotem pojí organizátory nejen symbolika větrných mlýnů, ale především snaha jít si neotřelým způsobem tak trochu proti proudu, prosadit nečekané, konfrontovat a obohacovat. A to se skvěle daří i přes velmi sloitou logistiku přesunů jednotlivých autorů. O tom, e se organizátoři MAČe nezaleknou sloitých cílů, svědčí i fakt, e se příští rok chystají jako čestného hosta představit literaturu Gruzie. Drme jim tedy palce a těšme se na příští léto...
Pavla Bergmannová (1973) přednáší na Slezské univerzitě v Opavě a jako divadelní kritička spolupracuje s Divadelními novinami a s Českým rozhlasem Vltava.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.