Oldřich Malachta

Trampové

Ze snímků plyne, že je vám tramping sympatický. Obdivujete trampy, nebo vám učarovalo i prostředí, v němž se pohybují?

Ano, tramping je mi velmi sympatický. Nejenom pro pocit svobody a sounáležitosti s přírodou, ale i pro kamarádství a přátelské vztahy, které mezi trampy panují. Mám rád tradice a tramping jako takový je ve světě unikát. Pro někoho to může být stav mysli nebo svoboda, soužití s přírodou, kamarádství. Zabývám se tímto tématem již více než čtyři roky a horlivě pracuji na netradičním knižním projektu, který mu bude věnován.

Vy sám taky trampujete?

Narodil jsem se v Jeseníkách. K přírodě a pobytu v ní mám blízko. Již jako kluk jsem s kamarády vyrážel do jesenických hvozdů, kde jsme příležitostně měli možnost se s trampy setkat. Teprve později jsem se v Roverkách seznámil s partou trampů z Ústí nad Labem. Doslova jsem na ně spadl. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu a odjel do skal. Vůbec jsem to tam neznal. Bloudil jsem hustým lesem. Najednou jsem zakopl a křovím proletěl na lesní cestu. Dopadl jsem přímo před dva kluky v zeleném oblečení. Chvíli jsme se na sebe bez hlesu koukali a najednou mi ten v červeném baretu řekl: Pojď na čaj s rumem. Říkali si Hary a Tome, až později jsem se dozvěděl, že jsou to otec a syn. Od té doby se za trampy s fotoaparáty vydávám po celé republice.

Je po víkendu v přírodě těžké sžít se s městem?

Někdy ano. Obzvláště za pěkného podzimního času. Když fotografujete celý víkend v mínus dvaceti a spíte venku, jsou návraty radostnější. Jako fotograf musím vstávat brzy, abych byl připravený zachytit ty nejzajímavější chvilky. Pořád okolo všech pobíhám, přemýšlím, kde co jak vyfotit. Nejraději mám okamžiky, kdy mi někdo z trampů během týdne zavolá a řekne: V pátek večer sraz tam a tam, sbal si ty svoje foťáky a přijeď. Jo a mobil nech doma.

Věnujete se ve fotografii i jiným tématům?

Hlavně sociálnímu dokumentu. S kamarádem Petrem Tomanem pracujeme na projektu StoryHub. Chceme pomoci mladým talentovaným českým fotografům: jít více do hloubky, učit se přemýšlet, dotahovat věci do konce. Mám moc rád česká témata. Jsem přesvědčen, že dobrý fotograf se pozná právě v domácích podmínkách. Vše má sice okoukané, ale právě to nutí k přemýšlení. Myslím, že v tom byla česká fotografie vždy výborná. Pracuji na několika projektech, je to například Marten – fotografuji složitý vztah člověka a jeho prostředí. Připravuji také se svými kamarády Danem a Zuzkou Laurinc a Andrejem Balcem projekt o Československu.

Studoval jste na Institututu tvůrčí fotografie v Opavě. Nakolik vás ovlivnil Jindřich Štreit?

Na ITF v Opavě stále studuji a jsem hrdý na to, že mě učí také právě Jindřich Štreit. On a legendární Werner Bischof byli důvodem, proč jsem začal fotografovat. Před mnoha lety jsem viděl Štreitovu výstavu na Staroměstském náměstí: krásné lidské fotografie české vesnice, které mě doslova uhranuly.

-jej-

Oldřich Malachta

Oldřich Malachta studuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Vystavoval např. v Praze, v Brně, v Bratislavě či v Paříži. Žije v Praze. Podrobnosti na www.malachta.com.

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Oldřich Malachta

Trampové

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu