Tanweer Ali

Kocovina po brexitu

Theresa Mayová, nová britská předsedkyně vlády, má až nesplnitelně obtížný úkol. Vede hořce rozpolcenou zemi. Toto rozpolcení je dobře patrné i v její vlastní straně i v kabinetu, který vede. Ekonomika se řítí už do druhé recese během deseti let a možná i do řady let nejistoty. Přestože premiérka podporovala kampaň Remain, klíčoví ministři zodpovědní za chod vyjednávání brexitu byli prominentními podporovateli kampaně Leave. Platí to jak pro Borise Johnsona coby ministra zahraničí, tak pro Davida Davise a Liama Foxe jakožto ministry pro brexit a pro zahraniční obchod.

Co se asi Mayové odehrávalo v hlavě, když navrhla Johnsona za lídra britské diplomacie? Možná to bylo mazané. Dosadit „brexitery“ do čela jednání s EU totiž znamená, že budou nuceni převzít odpovědnost ve chvílích, kdy bude jasné, že slibovali voličům nesplnitelné.

Jako by chtěl na něco poukázat, napsal David Davis několik dnů předtím, než se stal členem vlády, na svém blogu: „Můžeme uzavírat dohody s obchodními partnery, a můžeme je uzavírat rychle.“ Možná pochází pan Davis z planety, kde mohou země, jež nemají obchodní vyjednavače, vyjednávat o obchodech rychle. Británie ale nejenže nemá obchodní vyjednavače, není ani jasné, kde je najít. A dva noví ministři, jejichž místa vznikla, si budou muset sestavit aparát z už tak oslabeného ministerstva zahraničí a dalších ministerstev po létech škrtů. A to nemluvíme o premiérčině slibu, že bude brexit platit pro celé Spojené království – a že než stiskne spoušť článku 50, což formálně začne jednání o vystoupení z EU, bude vše konzultovat se skotskou a severoirskou vládou, jejichž občané ovšem v hlasování výrazně podpořili Remain.

Není ani jasné, jestli tuto spoušť stisknout smí. Bylo podáno nejméně sedm právních námitek, které tvrdí, že moc spustit postup podle článku 50 nepřísluší vládě, ale parlamentu. Oficiální jednání proběhne snad v říjnu, ale případ bude pravděpodobně posuzován i nejvyšším soudem. Pokud autoři námitek uspějí, bude proces v rukou parlamentu, jehož převážná většina podporuje setrvání v Unii. Nemluvě o státní správě, která bude nakonec jednání o brexitu vést a jejíž většina, vzdělaná a pocházející z velkoměst, bude pravděpodobně taktéž patřit k přívržencům Remain.

Jak se proces realizace brexitu protahuje, vkrádají se pochyby, bude-li mít národ stále to srdce pokračovat v nejchaotičtějším z rozvodů. Vážná debata o druhém referendu, téma těžko diskutovatelné, jistě časem vybledne, až si veřejnost začne postupně uvědomovat rozsah nepořádku, který výsledek referenda přinesl.

Jediným pozitivním dopadem referenda je zvýšené povědomí veřejnosti o EU a začátek skutečné debaty o místě Británie v Evropě (konečně) především mezi mladou generací. Jak napsala Natalie Nougayredová, bývalá šéfredaktorka Le Monde: „Může se zrodit nová moderní nálada, v níž se Evropa stane závazkem pro své hodnoty a solidaritu – a nikoli obětním beránkem či karikaturou technokratické bytosti. Je-li možné vytáhnout něco dobrého z trosek tohoto referenda, je to snad začátek stálého, pozitivního smýšlení o Evropě v Británii.“ Ale mají vůdci Británie a Evropy vizi a vůdčí schopnosti na to, aby tuto náladu správně uchopili a stavěli na ní?

Tanweer Ali (1969) je ekonom, přednáší na UNYP – Newyorské univerzitě v Praze.

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Tanweer Ali

Kocovina po brexitu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu