Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Václava Buriana jsem poznala jako velice inteligentního a jemného člověka s úžasným smyslem pro humor, spravedlnost a slušnost. Jako pravého gentlemana, chtělo by se říci – ten druh, který mi tolik chyběl na vzdálených britských ostrovech. Krátkých pár let jsme si psali: o článcích, které jsem posílala do redakce Listů, o politice, starých zlatých časech disentu, polských dortech... Napovídal mi i polské názvy základních potravin jako polędwica wołowa, kasza mana a další, které jsem nakupovala v místním polském sklepu v jihoanglickém Torquay, abych si alespoň trochu připomněla rodnou střední Evropu. Poněvadž Angličané neumí uvařit ani tu krupici!
Bylo mně v Británii smutno, a tak jsem byla opravdu vděčná za občasný email od někoho, kdo myslí stejným jazykem. Jednou jsem panu Václavovi (staromódně jsme si vykali) poslala tři velmi smutné básničky o utrpení osamělé emigrantky. On zareagoval opět noblesně, jako rytíř, který bez váhání přispěchá na pomoc křehké lady in distress: poslal mi obratem v balíčku svou básnickou sbírku Blankyt noci. Byl to jeden z nejhezčích dárků, jaký jsem kdy dostala. Jednak proto, že jsem to nečekala – jednak ty verše byly nenapodobitelně půvabné. Zdály se mi tak blízké, že mě některé z nich prakticky okamžitě napadaly v angličtině. Jednu z básní jsem hned přeložila celou.
Nevím, nakolik se to panu Václavovi líbilo, leč slíbil mi slovem muže, že se pokusí najít vydavatele anglické verze sbírky. Nestihl to. Samotné se mi to asi nepovede, což je mi líto. Přála jsem si proto gentlemanství pana Václava připomenout aspoň tou jednou básničkou, kterou jsem v torské zátoce kanálu La Manche přeložila z čiré radosti nad tím, že konečně zase někdo cítí a myslí jazykem, kterému rozumím. Chystaná básnická Cena Václava Buriana by snad k takové připomínce mohla být vhodnou příležitostí.
(ze sbírky Blankyt půlnoci)
Dokud je s kým se loučit,
peklo trvá.
Dokud je s kým se loučit,
trvá nebe.
Až pozdravím i sebe
padne mlha.
Z pusté mlhy rosa? Již nyní zebe.
Ta rosa bude zábst
jak všechna vlastní slova,
začne-li všechno znova
jak opět nastražená past.
Till we've got someone to leave
The hell will last.
Till we've got someone to leave
There's paradise.
When I bid to me goodbyes
The mist will fall.
Condensed into drops of dew? No, frosted into ice,
The mist will be freezing
Like all the words of mine
That open yet another line:
The trap's already squeezing.
translated by The Beastess, Torquay, jaro 2014
The Beastess (1969) je česká psychiatryně a psychoterapeutka s mnohaletou praxí v ČR a V. Británii. V současné době se věnuje psychologickému výzkumu v Národním ústavu duševního zdraví. Je také autorkou populárně naučených článků, knih a překladů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
