Martin Burian

W. A. Mozart a jiní migranti

Z osobní iniciativy našeho rakouského spolupracovníka historika Manfreda Wohlfahrta vznikla třicetistránková brožurka formátu A5. Pestrá obálka, pokrytá do posledního místečka vlajkami devadesáti osmi států, upoutá na první pohled. A na ní jednoduchý blankytně modrý nápis: MIGRATION. Celá publikace je vlastně reakcí na projevy krajně pravicových politiků, kteří tvrdí, že se Rakousko v současnosti nachází ve stavu krajní nouze neboli ve výjimečném stavu. Utečenci podle nich ohrožují vnitrostátní bezpečnost a sociální jistoty. Citujme autora: „Uvědomil jsem si, že jsem prožil sedmdesát šťastných let bez toho, že by někdo z mých krajanů musel z Rakouska utéci. A to je opravdu stav výjimečný!“

Manfred Wolfahrt se ve své práci věnuje třem základním tématům: jakou roli hraje a hrála migrace v Evropě, kdo nebo co migraci způsobil a zda je migrace novinkou dnešní doby. Amstettenská radnice nápad vydat informační brožurku uvítala. Po třech měsících je pět tisíc výtisků téměř rozebráno.

EU a i globalizace bývají často redukovány na hospodářskou a obchodní spolupráci. Troufám si tvrdit, že z iniciativy malého rakouského města by si mohla vzít příklad i Evropská unie. Kde a jak jsou informováni občané o jejích úspěších a výhodách členství v tomto společenství? Nikde a nijak, což v dnešní době plné reklam a bleskurychlých informací působí, mírně řečeno, značně anachronicky. Podle autora znamená globalizace také celosvětovou „migraci“ idejí – a ta dává naději, pokud se bude orientovat na ekologické a humánní cíle. Před napoleonskými válkami byli Evropané mnohokrát pod nadvládou monarchů, pro které národnostní myšlenka nehrála téměř žádnou roli. Potom vstoupilo národnostní povědomí do popředí, avšak stále ve smyslu, ve víře, že je třeba se od sebe oddělit hranicemi, což tím více a vždy znovu vedlo k válečným sporům. Byly pěstovány národní mýty a nacionalističtí předáci rozdmýchávali ve svých národech fanatismus – až do 2. světové války. Teprve po této katastrofě si politici začali uvědomovat společné kořeny, možnost evropské sounáležitosti v politice, kultuře a ekonomice, jež by mohla překonat povrchní a zdánlivou užitečnost těsných hranic. Byla tato národy spojující „migrace“ idejí skutečně přijata?

V kapitole Víte, že jste původem Afričané? nás Wohlfahrt upozorňuje, že náš předek Homo sapiens asi před 40 000 lety dorazil z východoafrické vlasti do Evropy, a to až na druhý pokus. Nicméně poslední výzkumy dokazují, že jsme nositelé i malého množství neandrtálských genů. To dosvědčuje, že naši afričtí předci měli s neandrtálci i neválečné kontakty. Na další dvoustraně vidíme nad polem mladé kukuřice bílý nadpis, který nevyžaduje komentář: Nepodceňujme vliv klimatických změn na migrační chování lidí – v minulosti ani v budoucnosti!

O náboženské svobodě mohli občané habsburského Rakouska jen snít. Název kapitoly: Buď budeš katolík, nebo musíš opustit zem! Manfred Wohlfahrt připomíná drsné praktiky vystěhovávání občanů z náboženských důvodů, jež nebyly v habsburské monarchii výjimečné. V letech 1773–1776 bylo z Korutan a ze Štýrska násilně vysídleno 2992 občanů protestantského vyznání. Děti jim byly odebrány a svěřeny do výchovy katolickým rodinám. Abychom byli „globální“, dodejme, že ještě v nedávné době činili totéž Australané původním obyvatelům tohoto kontinentu.

V osobních rozhovorech Wohlfahrt často zmiňuje logický fakt, že každá historie má svoji prehistorii. Vyslovením nabude tato samozřejmost na velikosti a významu, uvědomíme si například, že dnešní politická situace nespadla z nebe. V kapitole Kolonialismus – kořen nesčetných vývojových chyb a mnoha migračních vln autor vybízí k pohledu na mapu Afriky. Už na první pohled překvapí jakoby podle pravítka narýsované – lépe řečeno „nalajnované“ – státní hranice. Ty tvořili kolonialisté. Kolik milionů Afričanů přijde o život, svobodu a vlast, tehdejší evropské mocipány vůbec nezajímalo.

Závěrem sestavil autor seznam známých osobností, které si Rakousko vzalo za své a bez kterých by byla rakouská kultura o poznání chudší – seznam osob, kteří se v Rakousku nenarodili. Na prvním místě uveďme Barbaru Coudenhove-Kalergiovou, nositelku ceny Listů Pelikán, dále pak Sigmunda Freuda, Alfreda Kubina či Adolfa Loose. Humorná perlička: další uvedený v seznamu je Wolfgang Amadeus Mozart. Mozart nikdy nebyl Rakušan! Salzburg byl samostatný stát a k Rakousku byl připojen až po skladatelově smrti.

Martin Burian (1960) je výtvarník, od roku 2015 spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

W. A. Mozart a jiní migranti

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu