Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 4 > Václav Dostál: Dakov má pravdu

K Listům č. 3/2016

Václav Dostál

Dakov má pravdu

Dodatek k reakci na recenzi knihy „Odpusť Natašo!“: Hynek Skořepa referuje o knize dobře. Avšak mýlí se v odstavci: Průměrně vzdělanému člověku je snad známo, že nejrozšířenějším [křesťanským] náboženstvím v Rusku je pravoslaví. Pokud tam jsou nějací protestanté, je jich zanedbatelné množství. Těžko proto mohli „protestantští“ věřící vytvořit v knize popisované mnohatisícové shromáždění, snažící se navštívit bohoslužbu v té době povoleném jediném „otevřeném“ chrámu. Reaguje na větu: Novosibirsk měl půldruhého milionu obyvatel a už léta zde nebyl jediný protestantský kostel...

Řekněme, že podíl protestantů v Novosibirsku byl 0,1 % obyvatel. Kolik je to lidí? 1500! Navíc sem asi přijeli věřící i z daleka. Takže Dakovovo tvrzení se jeví správné. Dále: Je velmi praděpodobné, že šlo o malý kostel, do něhož se vešla tak stovka věřících. Takže Dakovovo tvrzení (jež recenzent neuvádí), že se věřící v kostele při bohoslužbě střídali, je rovněž správné. Dakov také několikrát oslovuje vůdčí osobnosti jako pastory. To je typické označení duchovních v některých protestantských církvích, rozhodně ne v pravoslavné církvi. Autor knihy nezapomíná na svůj údiv při různých raziích, že bohoslužeb se zúčastňují mladí lidé – které už několik desetiletí „vychovávala“ strana v ateistickém duchu. (...)

Protestanské budovy v Rusku jsou obvykle nevýraznými modlitebnami, pro něž je označení „chrám“ přehnané. Pravda, např. v Sasku jsou protestantské kostely veliké, ale tam je podíl protestantů značný. Modlitebny u nás a v Rusku bývají v bočních ulicích mezi stejně vypadajícími budovami, takže je pan Skořepa v Irkutsku nezaznamenal.

Odpusť Natašo! je realistický, avšak velmi drsný popis náboženské „svobody“ v Sovětském svazu, ale také morálky komunistů! Je to lež na lež, následovaná krutým pronásledováním! A nejen disidentů, ale kohokoliv! Včetně soudruha Trockého! (U nás včetně soudruha Slánského!)

Obsah Listů 4/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.