K Listům č. 3/2016
Dodatek k reakci na recenzi knihy Odpusť Natašo!: Hynek Skořepa referuje o knize dobře. Avšak mýlí se v odstavci: Průměrně vzdělanému člověku je snad známo, e nejrozšířenějším [křesťanským] náboenstvím v Rusku je pravoslaví. Pokud tam jsou nějací protestanté, je jich zanedbatelné mnoství. Těko proto mohli protestantští věřící vytvořit v knize popisované mnohatisícové shromádění, snaící se navštívit bohoslubu v té době povoleném jediném otevřeném chrámu. Reaguje na větu: Novosibirsk měl půldruhého milionu obyvatel a u léta zde nebyl jediný protestantský kostel...
Řekněme, e podíl protestantů v Novosibirsku byl 0,1 % obyvatel. Kolik je to lidí? 1500! Navíc sem asi přijeli věřící i z daleka. Take Dakovovo tvrzení se jeví správné. Dále: Je velmi praděpodobné, e šlo o malý kostel, do něho se vešla tak stovka věřících. Take Dakovovo tvrzení (je recenzent neuvádí), e se věřící v kostele při bohoslubě střídali, je rovně správné. Dakov také několikrát oslovuje vůdčí osobnosti jako pastory. To je typické označení duchovních v některých protestantských církvích, rozhodně ne v pravoslavné církvi. Autor knihy nezapomíná na svůj údiv při různých raziích, e bohoslueb se zúčastňují mladí lidé – které u několik desetiletí vychovávala strana v ateistickém duchu. (...)
Protestanské budovy v Rusku jsou obvykle nevýraznými modlitebnami, pro ně je označení chrám přehnané. Pravda, např. v Sasku jsou protestantské kostely veliké, ale tam je podíl protestantů značný. Modlitebny u nás a v Rusku bývají v bočních ulicích mezi stejně vypadajícími budovami, take je pan Skořepa v Irkutsku nezaznamenal.
Odpusť Natašo! je realistický, avšak velmi drsný popis náboenské svobody v Sovětském svazu, ale také morálky komunistů! Je to le na le, následovaná krutým pronásledováním! A nejen disidentů, ale kohokoliv! Včetně soudruha Trockého! (U nás včetně soudruha Slánského!)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.