K napsání následujícího textu mě přivedlo přečtení článku Olgy Hostovské Havlova kavárna. Jeho obsah mne oslovil především proto, e se věcně a srozumitelně vyjadřuje na téma tzv. praské kavárny, které se stalo v posledním období synonymem dehonestace jisté části nejen intelektuálního prostředí u nás, ale i názorů, které naši společenskou sféru ovládly zejména díky části politické reprezentace, podporované prezidentem Zemanem a jeho nejbliším okolím. A z čistě osobního hlediska také proto, e paní Hostovská je ročníkem na úrovni mých rodičů, u nich spíše převaoval a převauje opačný postoj, ne je ten její, čili stranící spíše názorovému profilu kavárenských odpůrců. Podobně přitom vnímám i prezidentem vyhlášené přihlouplé taení proti publicistovi F. Peroutkovi, které se neslo v duchu praxe nechvalně proslulého J. Kojzara z předlistopadového Rudého práva.
Oceňuji proto, jetlie přichází z části zástupců intelektuálního prostředí někdo, kdo dokáe (argumentačně) poukázat na nesmyslnost a neomalenost, s jakou se vyjadřuje část politiků, často se ohánějících podporou většiny při svém zvolení.
Nepatřím k pravidelným pisatelům takových dopisů a své názory, stejně jako řada dalších, vyjadřuji poměrně často prostřednictvím sociálních sítí, ale i odbornějších časopisů (svého času také ve vašich Listech). Váím si ale těch názorů a postojů lidí, jejich profesní i společenské angamá pokračuje v době a v situaci, která objektivitě a racionalitě příliš nepřeje, resp. dává tyto aspekty všanc bezbřehému populismu, emocím a zjednodušením všeho druhu. Často přitom podkopává samotné základy a úsilí o smysl, proč se v této společnosti nejsme schopni – a hlavně ochotni – vyrovnávat s minulostí, a naopak opět a dál přitakávat jednostranným a účelovým manipulacím, ani bychom hledali smysl směřování, který nám jejich nositelé vlastně nabízejí.
Děkuji proto paní Hostovské, neboť se domnívám, e její článek svým významem přesahuje pouhé téma praské kavárny a nutí k zamýšlení se nad tím, jak rychle a lehce jsme schopni odsuzovat, ani bychom pro své postoje hledali odpovídající argumenty a vysvětlení.
Mgr. Hana Svobodová, Most
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.