Občas si někdo posteskne, jak jsme se vzdálili polistopadovým ideálům a otevřenému přístupu k realitě. Jednou z cest k tomu bylo probíhající jevy a procesy správně pojmenovat. Nejspíš s tím přišel Václav Havel. A určitě tento přístup či obrat často uíval. Někteří politici ještě častěji.
Od roku 1989 čas přímo nerudovsky oponou trhnul. I ty ideály vzaly dost zasvé. Kdo by se nadál, e v jednom dnu stanou před soudnou stolicí hned dva bývalí premiéři. Shodou okolností z jedné strany. I kdy premiéři z některých dalších stran byli u soudu také. Taky jako svědci. Prozatím, dovolí si poznamenat zlomyslná sociální síť.
Mirek Topolánek svědčil ve prospěch svého poradce Marka Dalíka. Neúspěšně, obviněný má jít do vězení. Petr Nečas chtěl svědectvím pomoci své bývalé vedoucí sekretariátu a nyní manelce Janě Nagyové-Nečasové. Jak úspěšně, to se teprve dozvíme, soud pokračuje. Svědectví obou premiérů bylo trochu na hraně, oba byli jako přímí nadřízení obviněných za jejich činnost do jisté míry odpovědní.
Jak teď tento stav správně pojmenovat, jaké vhodné slovo nejlépe vystihuje společného jmenovatele spletitých dějů, v jejich důsledku se ocitli před soudem také David Rath, Petr Wolf, Alexandr Novák a další. Asi nejvýstinějším výrazem je bohorovnost. Přesvědčení, e mocným a jejich chráněncům se přece nemůe nic stát. Zatím platilo, e vědomí beztrestnosti za trestné činy a za zločiny je výsadou mocných v totalitních a autokratických reimech. A v demokratickém a právním státě přece něco takového nepřichází v úvahu. Museli se najít odvání policisté, státní zástupci a soudci, aby vědomí beztrestnosti našich bohům rovných začalo brát zasvé. Jakkoli s problémy, demokracie zafungovala.
Jene čas oponou trhnul znovu. Cosi zatím neprozkoumatelného jako by se pokusilo tento trend zastavit. Moná se o pozadí dlouho nic nedozvíme. Situace se s přispěním nejvyšších představitelů uklidňuje. A policisté, kteří se odváili s bohorovností zacloumat, dávají policii vale. Nebo musí?
K Listům č. 3/2016
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.