Jak se píše v současném Polsku a o něm

„Kachle na zdech byly kdysi bílé, ale zežloutly od cigaretového kouře. Stolky lepí od cukru a prachu, z plechových popelníků vypadávají nedopalky“ a my čtenáři se noříme do další části knihy Irák. Peklo v ráji (z polštiny přeložily Michala Benešová a Lucie Zakopalová, Nakladatelství Dokořán, Jaroslava Jiskrová – Máj, Praha 2015). Autorem je známý novinář Paweł Smoleński a za barvitým popisem prostoru následují sebraná kavárenská vyprávění o síle bývalého iráckého diktátora. Kniha je dobrým příkladem žánru polské literární reportáže a je dobře, že díky stejné nakladatelské spolupráci jsou už českému čtenáři dostupné i tituly další. * Zatím jsou v českém prostředí nejznámější Ryszard Kapuściński, Hanna Krallová či Mariusz Szczygiel. V budoucnu bychom ale díky žánru literární reportáže mohli poznávat nejen cizinu, ale také Polsko samotné. Příkladem může být i Marcin Kšcki a jeho kniha Białystok: Biała siła, czarna pamięć (Wydawnictwo Czarne, Wołowiec 2015). Potkáváme v ní zapomenutou židovskou minulost města, lidi, kteří ji odkrývají a jsou za to napadáni místními neonacisty i státními složkami, které neonacisty tolerují. * Fenomén: Polská literární reportáž (Karolinum, Praha 2016) se přímo jmenuje nová kniha Michaly Benešové ad., která kromě charakteristiky v českém jazyce nepřítomného žánru nabízí i rozhovory s řadou autorů. * Dvacet rozhovorů, které se známými postavami polského veřejného života vedl novinář Grzegorz Sroczyński, spojila do svazku Świat się chwieje: 20 rozmów o tym, co z nami dalej (Agora SA, Warszawa 2015) jeho domovská Gazeta Wyborcza. Tématy rozhovorů jsou otázky historické politiky, restitucí i nízkých polských mezd. * Velkým tématem veřejné debaty u našich severních sousedů je role náboženství ve společnosti. Málo se třeba ví, že i přes hrůzy holocaustu v Polsku po druhé světové válce zůstala židovská menšina s vlastní organizací. Tématu včetně vlny antisemitismu kolem roku 1968 se věnuje Piotr Pęziński v knize Na rozdrożu: Młodzież żidowska w PRL 1956–1968 (Żydowski Institut Historiczny, Warszawa 2014). * Jiným rozměrem tématu je pak kritika katolické církve a hnutí za vystupování z církve. To jistě bude moci využít knihu Marty Abramowiczové Zakonnice odchodzš po cichu (Wydawnictwo Krytyki Politycznej, Warszawa 2016). Bývalou řádovou sestru zná každý pátý Polák. Ale zatímco bývalí kněží o svém odchodu z církevní služby hovoří i v médiích, sestry je obtížné i jen sehnat. I když i jejich příběhy jsou příběhy osobního váhání nebo církevních řádů stavějících peníze výše než službu potřebným. * Velké debaty se z podnětu pravice opakovaně vedou o dekomunizaci – přejmenování ulic, škol pojmenovaných po postavách z dějin komunistického nebo obecně pokrokového hnutí. Aleksandra Domańska v knize Ulica cioci Oli: Z dziejów jednej rewolucjonistki (Wydawnictwo Krytyki Politycznej, Warszawa 2013) zpracovala příběh své babičky Heleny Kozlowské. Pojmenována je po ní krátká ulice na jednom varšavském sídlišti a také ona by měla být přejmenována, protože členství v meziválečné komunistické straně a práce v komunistickém odboji se neodpouštějí. * Polonistice jako vědě se pak věnuje kolektivní monografie 90 let pražské polonistiky – dějiny a současnost (Karolinum, Praha 2013), která je první z řady knih mapujících rozvoj polonistiky jako vědního oboru na českých univerzitách. Výběr ke čtení na výletech je dostatečný.

-red-

Obsah Listů 3/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Jak se píše v současném Polsku a o něm

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu