Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
aneb O polských literárních cenách dnes
Poláci čtou bohužel zahanbujícím způsobem málo, mnohem méně než Češi, ačkoli knihy v Česku nejsou o nic levnější než v Polsku. Jak vyplývá z nejnovější zprávy polské Národní knihovny, 4,7 milionu Poláků nepřečetlo v roce 2015 ani jeden delší text. Je to nejhorší výsledek od okamžiku, kdy se podobné výzkumy začaly dělat. Knih však v Polsku přesto vychází celá řada (vzhledem k početnosti polského národa je koneckonců potenciálních čtenářů skutečně dost). Již dlouho si přitom lidé stýskají nad stavem polské literární kritiky. Za této situace představují literární ceny jistou možnost jak se zorientovat, co stojí v záplavě nových titulů za pozornost. Předpokládáme totiž, že v porotách literárních cen sedí odborníci, kterým lze důvěřovat. Cen je však až příliš, než abychom je dokázali všechny sledovat. Upozornit lze přitom ještě na jinou výhodu literárních ocenění: mohou podpořit jinak skromné rozpočty spisovatelů.
Po změně režimu v roce 1989 přispívalo udílení cen významným způsobem k propagaci oceněných knih. Jména laureátů, z nichž některá v tomto textu zmíním, nemusejí být českým čtenářům známá. Nechť jsou proto informace o oceněných autorech čteny jako svého druhu průvodce po spíše neznámé zemi (současné polské literatuře).
Nejvýznamnější a nejprestižnější polskou literární cenou je cena Nike udělovaná od roku 1997. Oceňováno je pouze jedno dílo – kniha roku –, bez ohledu na literární žánr. Cílem ceny Nike je propagace současné polské literatury. Jejími iniciátory jsou deník Gazeta Wyborcza a Nadace Agory. Cenu může získat pouze žijící autor. Nelze ji ani rozdělit ani neudělit; přihlášeny přitom nemohou být odborné ani kolektivní práce. Vítěz je vybírán ve třech etapách: nejprve zveřejní porota dvacet nominovaných titulů, poté je z nich vybráno sedm finalistů, z nich nakonec vzejde vítěz. Toho vybírá porota na zasedání v den udílení ceny, jímž je tradičně první říjnová neděle.
O prestiži ceny Nike rozhoduje i výše finanční odměny pro vítěze – ten získá kromě sošky řecké bohyně částku sto tisíc polských zlotých. Mezi držiteli Nike jsou někteří známí autoři, například Czesław Miłosz nebo Tadeusz Różewicz, ale také mladá Dorota Masłowska (za svoji druhou knihu Královnina šavle). Nike lze – na rozdíl od mnoha jiných ocenění – získat opakovaně. Jejími dvojnásobnými laureáty jsou Wiesław Myśliwski a Olga Tokarczuková (ta ji podruhé získala v roce 2015 za román Jakubovy knihy). Spolu s hlavní cenou je každoročně udělována i cena čtenářů deníku Gazeta Wyborcza. V některých letech přitom porota i čtenáři vybrali stejnou knihu – stalo se tak například loni v případě Olgy Tokarczukové.
Mezi spisovateli a literárními kritiky, politicky a ideologicky rozdělenými stejně jako celá polská společnost, je cena Nike s ohledem na své zakladatele považována spíše za levicově profilovanou, nebo přinejmenším odpovídající intelektuálnímu mainstreamu, ačkoli ji (v roce 2003) získal mimo jiné i významný básník a esejista Jarosław Marek Rymkiewicz, známý zcela odlišnými postoji. Nike je však takto vnímána – i proto vznikla v roce 2002 do jisté míry konkurenční Literární cena Józefa Mackiewicze. Mezi její porotce a příznivce patří lidé hlásící se k politické pravici. Záběr hodnocených publikací je širší než v případě Nike, cenu Józefa Mackiewicze mohou získat nejen beletristické knihy (romány, povídky, eseje, poezie), ale také publicistické (včetně těch politických) či odborné publikace z oblasti historie a literární kritiky. Musejí být napsané v polštině žijícími autory, vydané v knižní podobě v uplynulém roce a do soutěže přihlášené svými vydavateli. V roce 2015 byla oceněna historická publikace – Dějiny Polska (1. díl: Odkud pochází náš rod) Andrzeje Nowaka. Zvláštní ocenění získal Przemysław Dakowicz za knihu Obcování. Manifesty a eseje.
Jak Nike, tak cena Józefa Mackiewicze oceňují pouze díla napsaná a vydaná polsky. V Polsku však existuje i několik mezinárodních cen. Mezinárodní charakter má Cena Ryszarda Kapuścińského zřízená Radou hlavního města Varšavy v roce 2010. Udělována je každoročně za nejlepší knižní reportáž vydanou mezi 1. lednem a 31. prosincem uplynulého roku v Polsku a polsky (včetně překladových titulů; porota v takovém případě oceňuje i překladatele). V roce 2015, ale ještě před získáním Nobelovy ceny, se laureátkou Ceny Ryszarda Kapuścińského stala Běloruska Světlana Aleksijevičová (druhým oceněným byl polský novinář Michał Olszewski).
Mezinárodní je i Literární cena střední Evropy Angelus založená městem Vratislav a udělovaná od roku 2006 za prozaické texty napsané v polštině nebo přeložené do polštiny (cenu získává i překladatel vítězné knihy). Cena je určena autorům pocházejícím ze střední Evropy, kteří „se ve svých textech věnují nejdůležitějším tématům dneška a prohlubují naše poznání jiných kultur“. Termín střední Evropa je přitom chápán velmi široce, cenu Angelus mohou získat spisovatelé z Albánie, Běloruska, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, České republiky, Estonska, Chorvatska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Makedonie, Moldavska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Slovenska, Slovinska, Srbska a Ukrajiny. Zatím nikdy ji přitom nezískal polský autor. V roce 2009 se jejím držitelem stal Josef Škvorecký za román Příběh inženýra lidských duší, ocenění za překlad převzal Andrzej Jagodziński. V roce 2014 zvítězil Slovák Pavol Rankov a jeho román Stalo se prvního září (nebo někdy jindy) v překladu Tomasze Grabińského. O rok později získal cenu Angelus za knihu Mezopotámie ukrajinský autor Serhij Žadan (kniha vyšla v překladu Michała Petryka a Adama Pomorského).
Od roku 2010 se vždy po dvou letech koná v Gdaňsku Mezinárodní literární festival Evropský básník svobody zakončený udílením Literární ceny města Gdaňsk „Evropský básník svobody“. Tu získá jeden ze sedmi nominovaných básníků, oceňováni jsou i jejich překladatelé do polštiny. V letošním roce už se festival konal a cenu získaly rumunská básnířka Ana Blandiana a její polská překladatelka Joanna Kornaś-Warwasová.
Široký záběr má Mezinárodní literární cena Zbigniewa Herberta udělovaná od roku 2013. Jak si lze přečíst na jejích internetových stránkách, cílem ocenění je upozornit na významné umělecké a intelektuální výkony na poli světové literatury, které zdůrazňují hodnoty, k nimž tíhla i sama Herbertova tvorba. Cena má zároveň zdůraznit přínos polské kultury 20. století, zejména poezie, k rozvoji světové literatury. Podle stanov schválených Radou Herbertovy nadace je cena udělována každoročně žijícímu básníkovi za celoživotní dílo. Rada může navíc rozhodnout o přiznání ceny i v oblasti esejistiky, překladu a ediční práce. Dosavadními laureáty ceny se stali američtí básníci William S. Merwin a Charles Simic, Polák Ryszard Krynicki a v letošním roce švédský básník Lars Gustafsson, který bohužel záhy po převzetí ceny zemřel.
Mezinárodní charakter má také Cena Wisławy Szymborské udělovaná od roku 2013 za básnickou sbírku vydanou v předchozím roce v polském jazyce. Přihlásit lze jak sbírky vydané původně v polštině, tak polské překlady. Cena byla zřízena Nadací Wisławy Szymborské na přání samotné básnířky vyjádřené v její poslední vůli. Součástí ocenění je i finanční odměna ve výši dvou set tisíc zlotých, což je nejvyšší částka ze všech polských literárních cen. Pokud by zvítězila překladová sbírka, získá její překladatel padesát tisíc zlotých. Mezi laureáty jsou však dosud pouze polští básníci, v roce 2015 se jimi ex aequo stali Roman Honet a Jacek Podsiadło.
Pokud získá určitou cenu současně autor i jeho překladatel, bývá odměna pro překladatele nižší než odměna pro samotného spisovatele. V Polsku však samozřejmě existují i ceny určené speciálně pro překladatele krásné literatury. Zmínit je třeba zejména nepravidelně udělované ceny polského PEN Clubu pro polské překladatele i pro zahraniční překladatele polské literatury. V roce 2015, kdy polský PEN Club slavil devadesáté výročí, se laureáty cen za vynikající tvůrčí výsledy v oblasti překladu polské literatury do jiných jazyků stali Andrij Pavlišin z Ukrajiny, Renate Schmidgallová z Německa a Andrej Chadanovič z Běloruska. Připomeňme, že jde o nejstarší z cen udělovaných polským PEN Clubem – existuje už od roku 1929.
Významným oceněním pro překladatele polské literatury je cena Transatlantyk udělovaná od roku 2005 (s finanční odměnou ve výši deset tisíc euro). V roce 2011 se mimo jiné z iniciativy Václava Buriana a autora tohoto textu stala její laureátkou zasloužilá česká překladatelka Vlasta Dvořáčková. Loni získala cenu Laurence Dyévre z Francie, která překládá například texty Andrzeje Bobkowského, Tadeusze Borowského, Tadeusze Konwického, Wojciecha Kuczoka, Stanisława Lema, Sławomira Mrożka, Magdaleny Tulliové nebo Adama Zagajewského.
Od roku 1972 uděluje ceny za překlad (v různých kategoriích) měsíčník Literatura na Świecie. V roce 2015 nebylo ocenění v kategorii „poezie“ přiznáno, v kategorii „próza“ získal cenu Maciej Świerkocki za překlad knihy Terryho Southerna a Masona Hoffenberga Candy. V kategorii „nová tvář“ (dříve „překladatelský debut“) byli oceněni Iwona Krupecka za překlad knihy Disputace ve Valladolidu (1550–1551) Bartoloméa de Las Casas, Juana Ginése de Sepúlvedy a Dominga de Sota a Krzysztof Majer za překlad Dopisů Allena Ginsberga.
Překlad je i jednou z kategorií Literární ceny Gdyně, ačkoli byl k ostatním kategoriím přidán až později. Sama cena byla zřízena v roce 2006 primátorem Gdyně. Udělována je každoročně žijícím autorům nejlepších původních polských knih a překladatelům do polštiny. Vybrané publikace musejí být poprvé vydány buď v Polsku nebo polsky v zahraničí, a to v období mezi 1. lednem a 31. prosincem kalendářního roku předcházejícího roku, kdy je cena udělována. V roce 2015 se jejími laureáty stali Piotr Janicki (za básnickou sbírku Výrazy uznání), Michał Cichy (za povídkový soubor Pořád je dnes), Piotr Wierzbicki (za esej Božský Bach) a Wiktor Dłuski (za nový překlad Mrtvých duší Nikolaje Vasiljeviče Gogola).
Z básnických ocenění je třeba zmínit ještě minimálně dvě: Vratislavskou básnickou cenu Silesius a Básnickou cenu Konstantyho Ildefonse Gałczyńského Orfeusz. První z nich, založená městem Vratislav, je udělována od roku 2008, a to ve třech kategoriích: za celoživotní dílo, za literární debut a za knihu roku. V letošním roce získal ocenění za celoživotní dílo Julian Kornhauser, zástupce tzv. Nové vlny, zásadního směru v polské poezii 20. století. Za debut byla oceněna Aldona Kopkiewicz (sbírka Srpen) a za knihu roku Barbara Klicka (sbírka Nice). Cena Orfeusz se poprvé udílela v roce 2012. Za rok 2015 ji získal Janusz Szuber za sbírku Tentokrát jasně.
Nejvýznamnějšími oceněními pro mladé autory (respektive: o něco mladší než bývá většina laureátů nejrůznějších ocenění) je Cena Kościelských a Paszport Polityky – symbolický pas mající otevřít mladým tvůrcům cestu do světa. Cena Kościelských má své kořeny ještě v exilových dobách; udělována je od roku 1961 Nadací Kościelských působící v Ženevě. Vznikla na základě poslední vůle Moniky Kościelské, vdovy po vydavateli, básníkovi a mecenáši umění Władysławu Augustovi Kościelském. Cílem nadace byla a je podpora rozvoje polské literatury. S tímto cílem jsou každoročně udělovány ceny mladým polským spisovatelům do třiceti let žijícím v Polsku nebo v zahraničí. Loni získal Cenu Kościelských Szczepan Twardoch za román Drak. Paszport Polityky je ocenění udílené od roku 1993 týdeníkem Polityka. Přiznáváno je v sedmi kategoriích, mimo jiné za literaturu. Symbolický literární pas polského týdeníku získal letos Łukasz Orbitowski za román Jiná duše. Zatím poslední držitel Ceny Kościelských Szczepan Twardoch získal Paszport Polityky už dříve, v roce 2012, a to za svůj předchozí román nazvaný Morfium. Mezi laureáty cen týdeníku Polityka najdeme i několik pozdější držitelů ceny Nike – Marka Bieńczyka, Wojciecha Kuczoka, Dorotu Masłowskou, Jerzyho Pilcha a Olgu Tokarczukovou.
Některé z literárních cen jsou zřizované a financované městy (Nagroda GDYNIA, Silesius, Angelus, Europejski Poeta Wolności). Je to dávná tradice, už v meziválečném období byly udělovány městské ceny například ve Varšavě, Łodži, Poznani, Vilně, Lvově a Krakově. Městských cen přesahujících svůj region je dnes celá řada, některé navazují na ceny z doby před druhou světovou válkou, jiné jsou zcela novými iniciativami.
Cenu Cypriana Norwida (uděluje ji od r. 2001 Mazovské vojvodství) získal v roce 2015 básník, prozaik, esejista a překladatel Bohdan Zadura. Literární cenu hlavního města Varšavy, udělovanou již od roku 1926, získali ve čtyřech kategoriích Eustachy Rylski, Anna Janko, Piotr Matywiecki, Justyna Bednareková, Daniel Latour a Magdalena Kicińska. Tuwimovu literární cenu, navazující rovněž na cenu z roku 1927, uděluje město Lodž. V letech 2013, 2014, 2015 byli jejími laureáty Magdalena Tulliová, Hanna Krallová a Jarosław Marek Rymkiewicz. Poznaňská literární cena je přiznávána od roku 2015 ve dvou kategoriích: Cenou Adama Mickiewicze byl loni oceněn básník Erwin Kru, Stipendium S. Barańczaka získala Magdalena Kicińska.
Stále vznikají nové ceny. V lednu letošního roku ustavil starosta slezského města Rybnik Hornoslezskou literární cenu Juliusz, která má oceňovat nejlepší knihy vztahující se k tomuto regionu. Vítěz získá čtyřicet tisíc polských zlotých. Patronem ceny je Julius Roger, německý lékař, přírodovědec a etnograf žijící v 19. století, jenž se během pobytu v Horním Slezsku naučil polsky, sbíral polskojazyčné slezské písně a posléze je knižně vydal. „Tato cena by měla podporovat a oceňovat autory, kteří se ve svých textech věnují nejrůznějším menšinovým tématům. Takto profilované literární ocenění je v polském veřejném prostoru velmi potřebné. Cena by zároveň plnila základní kritickou funkci: upozorňovala by na ty příběhy, obrazy a jazyky, které jinak mohou zapadnout' v obrovském množství aktuální literární produkce,“ zdůraznila profesorka Anna Kałuża, členka výboru ceny Juliusz.
Polští spisovatelé získávají i zahraniční ceny. V tomto ohledu je patrně rekordmanem básník Adam Zagajewski, známý i z překladů do češtiny. Jen v letošním roce, z něhož zatím neuplynula ani polovina, se stal držitelem dvou ocenění: rakouské Jean-Améry-Preis a německé ceny Leopolda Lucase. Už dříve získal Zagajewski mimo jiné cenu Vilenica (1996) a Mezinárodní literární cenu Neustadt, nazývanou „malou Nobelovou cenou“ (2004).
Můžeme se jistě ptát, nakolik má udělování literárních cen smysl, když hodnotu literárního díla nelze změřit pomocí jednoznačných kritérií. Je však jisté, že ceny pomáhají čtenářům v orientaci mezi záplavou knižní produkce a vnášejí do literárního života příjemné vzrušení ze sportovní rivality.
Kdysi naopak literatura a jiné druhy umění vnášely do sportovních klání jisté estetické prvky, což přinejmenším mně v dnešní době trochu schází. V letech 1912–1948 byly z iniciativy Pierra de Coubertaina souběžně s olympijskými hrami organizovány umělecké soutěže, mimo jiné v literatuře, za něž umělci získávali medaile. Byli mezi nimi i Poláci, včetně polských spisovatelů. V roce 1928 v Amsterodamu získal zlatou medaili v kategorii poezie Kazimierz Wierzyński za sbírku Olympijský vavřín, v roce 1936 v Berlíně vybojoval bronzovou medaili v kategorii epické literatury Jan Parandowski za román Olympijský disk.
Udělování literárních „medailí“ v dnešním Polsku zatím naštěstí neovládají jen politické či ideologické zájmy. Nezbývá než si přát, aby tomu tak bylo i nadále, aby vzdálenost literárního skoku do dálky nebo míra literárního skoku vysokého byly dál poměřovány stejnými měřítky. Ti, kteří rozhodují o držitelích uměleckých cen, by se měli podle mého názoru řídit jedině uměleckými kritérii. Možná jsem naivní, ale jako občasný porotce literárních cen či soutěží se hodlám této své naivity důsledně a tvrdohlavě držet.
Z polštiny přeložila Michala Benešová.
Redakčně kráceno.
Leszek Engelking (1955–2022) byl básník, literární vědec, bohemista a slovakista, překladatel. Dlouholetý spolupracovník Listů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
