Michał Syska

Vejde se levice?

Volební vítězství Práva a spravedlnosti (PiS) je další částí konfliktu, který utváří logiku politického soupeření v Polsku od pádu komunismu v roce 1989. Demokratická politická scéna se od začátku transformace dělí podle osy modernizátoři – anti-modernizátoři (do roku 2005 fungovala současně ještě osa postkomunisté versus antikomunisté). V prvním táboře najdeme liberály a dobře vzdělané obyvatele velkých měst s vyšším ekonomickým statusem, kteří je podporují. Na druhé straně jsou pravicoví populisté, pro které hlasují chudší lidé žijící v menších městech a s nižším životním standardem. Jsou to pravicoví populisté, kdo kanalizuje hněv společnosti, jejž vyvolaly dopady neoliberálních reforem.

Parlamentní volby PiS v loňském roce vyhrálo nejen díky mobilizaci svého tradicionalistického elektorátu a díky operování teoriemi spiknutí. Za svůj úspěch vděčí především sociálním požadavkům, zejména těm spojeným s důchody a finanční podporou rodin. Oproti v Evropě rozšířenému obrazu Polska jako země velkého úspěchu je vnitřní společensko-ekonomická situace země pro řadu skupin obyvatel zdrojem nespokojenosti a frustrace. Problémem je periferní model polského kapitalismu, který staví na nízkých mzdách, nestabilních a prekarizovaných podmínkách zaměstnání a nízkých nákladech státu na sociální politiku. Zároveň v posledních letech zesiluje tlak na komercionalizaci veřejných služeb (zdravotní péče, vzdělávání atd.).

Liberálové neubrání liberální demokracii

PiS samozřejmě nemá dobré odpovědi na tyto problémy, ale díky antiliberálnímu a ke kolektivistickému myšlení odkazujícímu vyprávění zvládlo mobilizovat řadu voličů, kteří neprofitují z neoliberálního statu quo.

Pravicoví populisté jsou vůči liberální demokracii skeptičtí. Nejinak je to i v případě PiS. Svou samostatnou vládu začala strana pokusem paralyzovat Ústavní soud, podřídit si státní službu a veřejná média. Tyto kroky vyvolaly oprávněné znepokojení evropských institucí a také vedly k mobilizaci liberální části veřejného mínění. Na ulicích polských měst jsou organizovány početné občanské demonstrace na obranu demokratických hodnot. Účastní se jich také představitelé parlamentní opozice.

Zdá se ale, že v této chvíli jsou politická polarizace a kritika ze strany evropských institucí ku prospěchu PiS, protože strana může pokračovat ve svém antielitárním diskursu a ukazovat, že je obránkyní obyčejných Poláků před domácími i zahraničními elitami.

Liberální demokracii může v Polsku zachránit zastoupení konfliktu populismu s liberalismem sporem mezi levicovou a pravicovou vizí rozvoje. Díky levicovému vyprávění lze PiSu odebrat velkou část elektorátu.

Liberální demokracii v Polsku neubrání liberálové – stále svázaní s radikálními volnotržními požadavky, kteří nerozumějí, že svoboda bez sociálního zabezpečení je fikce. Jen člověk zbavený strachu o svou existenci může plně využívat politická práva a osobní svobody. A jen takový člověk bude vědomě a s plným přesvědčením svá práva a svobody bránit.

Strategie (mimoparlamentní) levice

Polsko je jedinou zemí v Evropské unii, která v parlamentu nemá ani jednu politickou sílu hlásící se k levici. Znamená to obrovskou překážku, pokud jde o rozvoj výše vzpomínaného vyprávění konkurenčního k nabídkám populistů a liberálů. V polské politické debatě vedené zejména televizí a jinými tabloidizovanými médii je hlas mimoparlamentní opozice slyšet slabě.

Na druhé straně šok z výsledku voleb může být pro polskou levici oživující. Postkomunistické sociální demokracii ze SLD, v posledním čtvrtstoletí dominující na polské levici, je vyčítáno, že je technokratickou formací, která v čase své vlády nevykračovala za neoliberální paradigma, a za svou trvalou přítomnost na stranické scéně vděčila hlasům nostalgického elektorátu. Zatímco přežití a případný úspěch v podmínkách mimoparlamentní opozice může zaručit jen ideová čitelnost a na programu postavené přesvědčení členů daného politického hnutí.

Z tohoto pohledu se budoucnost SLD, strany, ve které vedoucí funkce na různých úrovních zastávají profesionální politici a členskou základnu tvoří především starší lidé, nejeví moc dobře.

Tato formace si ještě nezformulovala jasnou strategii práce v nové situaci. Diskuse uvnitř Svazu se týkají vztahu k případné účasti v širokém táboře opozice proti PiS, do kterého vstupují liberální strany: Občanská platforma (PO) a Nowoczesna (Moderní) a občanské hnutí nazvané Výbor na obranu demokracie (KOD). V posledních dnech v Polsku začala debata, iniciovaná hlavně deníkem Gazeta Wyborcza, který podporuje liberální opozici, na téma případné společné kandidátky jako jediné šance, jak PiS zbavit moci.

V této chvíli je obtížné říci, jestli by se Svaz takového projektu zúčastnil. Na druhé straně je jasné, že lídři PO a Nowoczesné by chtěli na své kandidátky přibrat jen vybrané politiky SLD. V samotné straně se naopak objevují hlasy, že si levice musí zachovat vlastní samostatnost, a dohoda s liberály, kteří donedávna vládli, vystraší levicové voliče hledající sociální nabídku.

Tyto pochybnosti nemají představitelé menších středolevicových formací, které v posledních volbách tvořily s SLD koalici nazvanou Sjednocená levice. Demonstrací KOD, PO i Nowoczesné se účastní Zelení i členové Tvého hnutí (dnes již marginální formace vedené populistickým milionářem Januszem Palikotem – pozn. red.). Jednou z tváří těchto demonstrací je Barbara Nowacka, která byla během volební kampaně lídryní Sjednocené levice. Pro tyto lidi, zbavené početného stranického zázemí, je účast na demonstracích KOD a liberální opozice šancí, jak se ve společnosti etablovat, a případná společná kandidátka cestou, jak získat místo v parlamentu.

Jasnou strategii má naopak strana Razem (Spolu). Toto nové levicové sdružení, které hledá inspiraci ve španělském Podemos, neprošlo do parlamentu, ale k překvapení řady pozorovatelů získalo 3 procenta hlasů, což mu dává nárok na finanční podporu ze státního rozpočtu. Razem otevřeně říká: „Jsme třetí možnost.“ A jako svůj cíl si klade vytvoření alternativy jak k PiS, tak k liberálnímu táboru, který podle něj má odpovědnost za frustraci, kvůli níž mezi lidmi roste podpora pravicového populismu.

Strana takto svou programovou nabídkou navazuje na recepty staré sociální demokracie z doby před tzv. třetí cestou Blaira a Schrödera a hledá inspiraci v hnutí DIEM 25 Janise Varufakise. Styl jejich politiky připomíná antiestablishmentová formace důrazně se profilující jako mluvčí obyčejných lidí proti elitám odtrženým od denních starostí. Podle lídrů Razem (strana má kolektivní vedení a vytvořené mechanismy vnitřní organizace) jen návrat lidí, kteří se necítí být beneficienty neoliberální systémové změny, k levici může být účinnou cestou, jak zbavit moci pravicové populisty.

Problém je v tom, že v této chvíli se Razem soustředí především na mladé a velmi mladé dobře vzdělané lidi. Může se jim podařit získat výše definovaný elektorát? Ta otázka zůstává otevřená. V této chvíli se aktivisté této strany soustředí na tvorbu struktur v menších místech, účast na veřejných protestech, podporu odborů a propagaci své práce v místních médiích a na internetu.

Představitelé Razem jsou také často zváni do mainstreamových médií, poněvadž reprezentují odlišný úhel pohledu, a navíc jsou připraveni na meritorické diskuse o hospodářství a společenských otázkách, což je pozitivně odlišuje od jiných formací. Právě tato svěžest, kompetence a jasnost sdělení dovolily Adrianu Zandbergovi, jednomu z lídrů strany Razem, vyhrát předvolební televizní debatu, díky čemuž se veřejnost o existenci strany dověděla.

Historický okamžik a vysoká sázka

Polská levice se dnes nachází v historickém okamžiku. Poprvé stojí mimo parlament. Nemá silnou organizaci a početnou a stabilní skupinu voličů. Dominující společensko-politické dělení – populismus versus liberalismus – úspěšně sbírá emoce a pokrývá celé spektrum společnosti. Snadno si tak lze představit situaci, že se v polském parlamentu nenajde místo pro levici dalších dvacet let. Je také nakonec těžko předvídat, jaký bude výsledek vlády PiS. Není vyloučeno, že sociální sliby předložené Kaczyńského stranou nebudou v úplnosti realizovány, což prohloubí nespokojenost a frustraci části společnosti. Kanalizovat tuto emoci může krajní fašizující pravice, která se aktivizovala v posledních letech a jejíž hesla padají na úrodnou půdu zejména u mládeže. Anebo to udělá levice.

I to je dnes politická sázka úsilí o vytvoření silného hnutí spojujícího společenskou spravedlnost se starostí o občanské svobody.

Z polštiny přeložil Patrik Eichler.

Michał Syska

(1980) je ředitelem Centra společenských věd Ferdinanda Lassalla ve Vratislavi.

Obsah Listů 3/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Michał Syska

Vejde se levice?

Liberálové neubrání liberální demokracii

Strategie (mimoparlamentní) levice

Historický okamžik a vysoká sázka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu