Osobní (d)otazník

Martin Burian, Otazník, 2016, tuš, papír, 85 x 70 mm, majetek autora.

Cyklus jednoduchých lineárních kreseb na téma otazník jsem udělal již před mnoha lety. Hledal jsem univerzální symbol, se kterým bych se mohl stoprocentně ztotožnit. Po všech možných symbolech, se kterými jsem se setkal či mi byly přímo vnucovány, se mi otazník nabídl jako ta nejlepší možnost. Malé skupiny lidí (mohou mít i miliony členů) náboženství či ideologie stmelují, lidi jako celek na této planetě rozdělují. Na mojí osobní vlajce je otazník.

Líbil a líbí se mi nápad udělat cenu svého bratra. Vidím to jako možnost přetavit něco nečekaného, strašného a předčasného v něco pozitivního. Abych se vyjádřil svým jazykem: Vašek mně k...y chybí, a to denně. Měli jsme se samozřejmě rádi. Tím samozřejmě myslím, že o tom nebylo pochyb, že nám to bylo přirozené, jasné, a tedy samozřejmé. Když jste přišli s myšlenkou na jeho cenu, vytanul mi v mysli okřídlený otazník. Tak se okřídlený otazník objevil na logu a nějakým způsobem i ve „věci“, kterou by si vítězové vzali domů. Jako ozdobný špendlík ve formě vyznamenání. Špendlík přetvoří do stříbra Andreas Steiner, vyučený zlatotepec a absolvent vídeňské Vysoké uměleckoprůmyslové školy.

S Martinem Burianem hovořil David Voda.