Jazyk

Viktor Tichák

Člověk – čeleď předžvýkavci

Dovolte mi, abych tento příspěvek odstartoval zamyšlením. Delší dobu uvažuji nad nějakým, jakýmkoliv systematickým vysvětlením skutečnosti, že se do jazyka českých médií derou slovesa, která tam nepatří, či jsou používána ve zvláštních situačních i jazykových kontextech. Proč dnes všechno startuje, ale nezačíná? Proč musí vládní nařízení něco ošetřovat? Personifikace vždy byla prostředkem literárním („druh básnické metafory, jíž se věcem nebo abstraktním pojmům připisují lidské vlastnosti nebo lidské jednání; zosobňování, zosobnění, antropomorfizace“), ale literáti ji do svých děl nezařazovali náhodou. Aktualizace personifikací je další z řady zneužití poetické funkce jazyka k účelům de facto komerčním. Původní stav: Personifikace zaujme. Nyní: Personifikace donutí k zaujetí. Maličký, leč podstatný detail. Nejde ale jen o zosobňování.

Rozdíl mezi slovesy začít a startovat je dvojí. Podle SSJČ „odstartovati, dok. vyběhnout, vyjet ze startu: lyžař odstartoval; závodní vozy odstartovaly; expr. vyjít, vyjet (vůbec): kdy už konečně odstartujete? vydáte se na cestu: stará fordka šťastně odstartovala [...]“. Jak je patrné, nejde primárně o rozdíl mezi akčním slovesem vyjadřujícím činnost člověka (odstartovat) a slovesem změny stavu věci (začít), přestože jsem přesvědčen, že účastník jakéhokoli závodu vykazuje známky lidskosti, i když se jedná o automobil, jachtu nebo koně. Ale toto přesvědčení, uznávám, není vědecké, proto ho do svého výčtu rozdílů nezapočítávám.

Tedy zaprvé, sloveso odstartovat je specifičtější, týká se závodů, expresivně snad obecně začátku cesty. Cesta je však povinná, a sice cesta v lokálním významu, nikoli ve významu časovém. Sloveso začít naopak vyjadřuje fázi činnosti, tedy onen časový aspekt. Dnes však startuje vše, jak místně, tak časově, např. „Předprodej vstupenek na ZUBRFEST 2016 odstartoval 30. května“ (ParlamentniListy.cz, 3. června 2016).

Druhou dimenzí rozdílu mezi danými dvěma slovesy je „předžvýkanost“. Ne že bych se snažil takovouto slovesnou kategorii přidat do lingvistické terminologie, kognitivní lingvistika a teorie metafor mě zde však podpoří. Vzhledem k výše zmíněné lokálnosti slovesa odstartovat je zřejmé, že je toto sloveso kognitivně srozumitelnější, tedy že si je lze krásně převést do jazykového obrazu světa: Na okénko v kalendáři, značící pátý srpen, se postaví letní olympijské hry v Riu, zazní výstřel a olympijské hry se rozběhnou po kalendáři vstříc 21. srpnu, kde na ně čeká cílová páska. Proč se však neříká, že olympijské hry 21. srpna doběhnou? Otázka času. Už tak nám dobíhají termíny, platnosti apod. Připomíná mi to seriál „Byl jednou jeden život“, kde se za účelem zjednodušení a srozumitelnosti všech pochodů v lidském těle (zdůrazňuji: jedná se o seriál pro děti!) představí bakterie jako nezvedení kluci, červené krvinky jako pilní dělníci a bílé krvinky jako policie.

„Předžvýkanost“ je možná pro dnešního průměrného člověka nutná, protože nikdo nehodlá spálit ani o kalorii více, než je nutné, svou mozkovou aktivitou, a proto musí i veřejnoprávní televize zprávy předžvýkávat a lidé, kterým pálení kalorií myšlením nevadí, budou brzy vykázáni do svých internetových intelektuálních médií.

Podobně dnes funguje celý mediální jazyk. Výše zmíněný příklad slovesa ošetřovat je jedním z mnoha podobných. „Kybernetickou bezpečnost ošetří nový zákon“ (časopis IT Systems, č. 7–8 2014). Představme si zákon jako ošetřovatele a kybernetickou bezpečnost jako pacientku. Kde se tyto personifikující tendence objevují ve velké míře, jsou předpovědi počasí. „Nebe nad Českem bude dál bouřit. Víkend nabídne až 26 stupňů“ (idnes.cz, 2. června 2016) a v tomtéž článku mnoho dalších hezkých příkladů: „Počasí se neumravní ani v příštích dnech. [...] Denní teploty vytrvají ve zbytku týdne nad dvaceti stupni [...] místy dorazí přeháňky i bouřky.“ Důvod je jasný – předpověď počasí je zkrátka jen nudný výčet údajů a je třeba z něj udělat příběh, nejlépe velmi napínavý, s klidnou příjemnou hudbou při slunečném počasí a akčním bubnováním při bouřkách. Ale na závěr trocha optimismu, buďme rádi, že máme zprávy pouze jazykově předžvýkané, a ne obsahově strávené.

Viktor Tichák

Obsah Listů 3/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Viktor Tichák

Člověk – čeleď předžvýkavci

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu