(bajka)
Jak člověk stárne, stává se buď tolerantnějším, nebo naopak nedůtklivějším. Tolerance můe být projevem ivotních zkušeností a moudrosti, nebo je znakem otupění, kdy v člověku ochabuje a slábne palčivost myšlenek. Moná není tak jedno, proč je člověku něco jedno.
V posledních letech naše maminka velmi kritizuje Ameriku i s Obamou, a imponuje jí Putin s Ruskem a svou imperiální politikou. S bratrem sice s jejím postojem nesouhlasíme, ale velice souhlasíme s tím, e takový názor má a chce se jí se s námi o tom hádat. My jsme pro Ukrajinu, ona pro Rusko. Pro svůj postoj má své důvody, a kdy je neuznáváme, říká, však vy ještě uvidíte, málo o světě víte.
Měla by ale víc pít, aby se doila dne, kdy my konečně tedy zavrhneme tu Ameriku a přivrátíme se k Putinovi, jej od moci nad Ruskem a nad Ukrajinou hned tak nikdo neodstaví, co se nám nelíbí.
Pro starého člověka můe být palčivější problém Amerika versus Rusko ne vlastní ízeň, na kterou můe i umřít, ani by ji pociťoval. ivot v něm můe prostě vyschnout. Pokud mohu, maminčino pití trochu kontroluji, z jejího pitného reimu mám větší obavy ne z Obamy. A také cítím, e naše stárnutí je společné. I mě znepokojuje víc reim v Rusku ne můj pitný.
Zdál se mi sen: Leel jsem kdesi v osamění úplně bezmocně, nemoha nohama pohnouti. Cítil jsem se zemdlen a sláb, vlastně na konci sil. Přemýšlel jsem, co se to stalo, e je ze mě náhle taková troska, kdy jsem přeci pořád býval docela zdráv. Všechny moné důvody jsem postupně vyloučil, také Putina, Obamu i obrnu, a jsem vylučovací metodou dospěl k poznání, e umírám hlady (ve skutečnosti mi hrozí spíše opak). A posud jsem nevěděl, e na hlad člověka síly opouštějí od nohou, a já u to mám a v kyčlích.
Došlo mi, e mám moná jenom několik hodin na to, abych přehodnotil svůj postoj k Rusku i k Americe, bez toho bych neměl odejít ze světa. Honem jsem sumíroval všechno zlo, které Amerika ve světě napáchala, a usvědčoval ji ze špatných činů, o nich, kdybych neumíral, bych zřejmě nevěděl. (Věděli jste, e Amerika Husajnův diktátorský reim nejprve podporovala, aby pak proti němu mohla tak tvrdě zasáhnout? To člověku nejspíš dojde, a kdy umírá hlady.) Zatímco americké zlo se mi překotně vršilo, Putinova kolonka dobra pořád zela prázdnotou. Vůbec jsem si s ní nevěděl rady. Nejsem já nakonec obětí nějaké vlny předčasného umírání? A musím já, obklopen blahobytem, umřít hlady? Třebas by stačilo, kdybych se najedl, ale jak, kdy nemohu hýbat nohama.
K americkému zlu jsem přiřadil také to, e neoplývám ádnou indiánskou dovedností. Jak je to moné! V ivotě jsem nic neulovil, ba nechytil rybu ani raka. V Rusku kdy by lidé různě nepytlačili... Ani slepici jsem neoškubal, králíka nestáhl z kůe, umím vyvrhnout vnitřnosti? To bych snad nějak udělal, prostě bych je vyvrhl, ruce mi ještě slouí.
Cítil jsem, e je mi do pláče a zbytečné smrti velice lituji. Proč se musí odehrávat zrovna na mně. Nezbylo mi, ne trpělivě na ni čekat a odevzdaně proívat strach. Kdy tu – no zní to jako pohádka, ale byl to skutečný sen – mi skočil na hruď, a to ve mně heklo, náš kocour Rour a v tlamičce měl straku, kterou právě ulovil. Byla ještě teplá, hned jsem ji začal v posteli škubat. Indiáni, kdy uloví straku, nejprve z ní vysají krev, která dá sílu i mrtvému.
Vděčně jsem se díval na Roura, jestli mi k tomu nepodá nějaké vysvětlení. Jako e mi ji Putin posílá. U toho ale nebylo zapotřebí, jsem zachráněn a mohu si dále trvat na svém.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.