(K dopisu od minule)
Nikdy jsem si nemyslel, a tudí nikdy ani nenapsal, e by prezident republiky měl dret hubu a krok, jak píšete, a jistě tím nemyslíte, e nemusí dodrovat ústavu. Ale kdy mluví, musí počítat s tím, e mu bude někdo odpovídat, a kdy mluví a chová se hloupě nebo sprostě, nebo je dokonce na štíru se zákonností, musí počítat s tím, e na to někdo poukáe. O Zemanovi nikdy nepíšu ve zlém pro nic za nic ani z nenávisti, protoe tu na rozdíl od lidí z vašeho tábora necítím: vdy je pro takovou řeč dobrý důvod a ten důvod vdy jasně vyloím. Není první, o kom tak píšu, a budu tak psát o kadém, vpravo vlevo, kdo k tomu důvod zavdá. A vlevo (nebo údajně vlevo) tím ostřeji, e sám jsem vlevo. Ale podstatný pro mě není Zeman, podstatný je pro mě ten důvod. V Zemanově případě je jich u příliš mnoho (ale nepatří mezi ně samo o sobě např. to, e jezdí do Ruska nebo do Číny a zve sem třeba i divné státní návštěvy, a kladně hodnotím to, e chodí za lidmi, protoe to všechno patří k povolání politika, na rozdíl od jiných vylomenin).
Vy, pane Mellere, se zlobíte na zrcadlo. Lidem jako vy platil můj fejeton v letošním 2. čísle Listů, kde vyšel také váš dopis. Křivou hubu má váš milovaný státník: on se projevuje jako hulvát, urazí kdekoho, ale urálivě prý o hulvátovi píšu já! Jemu se má všechno prominout, protoe té odporné politické korektnosti bylo přece u moc, ale ode mě byste politickou korektnost vyadoval, navíc k driteli moci?
To byste chtěl vyhrávat opravdu lacino.
Já zkrátka vyznávám to jadrně lidové pravidlo o volání do lesa. On snad Zeman neřekl, s hrubou neomaleností sprostého českého typu mačo-pivčo, e ošklivým enám by nošení muslimské burky prospělo? Je sám tak krásný, aby si podobný soud mohl dovolit? A kdyby tak krásný byl, omlouvalo by ho to? Já jsem, milý pane, stejný plebejec jako on, ale k takovému stupni sprostoty mám daleko – protoe na rozdíl od něho umím být vtipný a skutečnou sprostotu na rozdíl od něho poznám. To, co se z mého lesa ozývá, ještě pořád krásně voní pryskyřicí. A váně nepohrdám názory, pokud to názory jsou, a nikoli výsměch zjevné pravdě nebo mravnosti, a pokud si to nezaslouí: kadý názor hoden úcty není, take nemáte právo se pro kadý názor úcty domáhat, jen proto, e je to snad názor. Já pohrdám jen hanebností, a některé názory jsou hanebné.
Vy, pane Mellere, na jeho názor beru tímto uctivý zřetel, si laskavě překalibrujte měřidla: máte je nakřivo.
Václav Jamek, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.