Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 2 > Jiří Němec: Bude vůbec někdo chtít kandidovat?

Jiří Němec

Bude vůbec někdo chtít kandidovat?

Letos čekají ČR volby do zastupitelstev krajů a taky se obmění třetina senátu. Nechat se někam zvolit není přitom žádná legrace, a to nejen co do odpovědnosti vůči občanům a voličům. V deset let se vlekoucím procesu (okresní soud – odvolání – krajský soud – dovolání – Nejvyšší soud a zpět k okresnímu soudu) bylo zatím nepravomocně odsouzeno 23 zastupitelů jednoho velkého města k podmíněnému tříměsíčnímu trestu odnětí svobody za hlasování, kterým prodali pozemek za cenu, kterou soud nyní označil za nikoliv daném místě a čase obvyklou, tj. laciněji než měli. A před pár týdny byl exprimátor Českých Budějovic opět nepravomocně odsouzen na 5 let odnětí svobody za podpis smlouvy, kterou možná neměl podepsat bez předchozího rozhodnutí rady města. I tento soudní proces ukazuje, že být starostou a zastupitelem není žádná legrace a hlasování téměř o čemkoliv, co má nějaký majetkový dopad, už teprve ne. Být obviněn či obžalován, i když zastupitele soud nakonec třeba i obžaloby zprostí (jako před časem celou bývalou radu jednoho kraje), je zážitek, o který není co stát. V ČR je 6250 měst a obcí, a když sečteme všechny starosty, primátory a uvolněné radní, jedná se o cca 15 000 osob a k tomu další tisíce řadových zastupitelů. V úvodu svých přednášek pro starosty říkávám: „Kdybych byl Pražák a zvolili mě, klidně bych byl primátorem Hlavního města Prahy. Pražský magistrát má spoustu úředníků, právníků, ekonomů, kteří by mi jistě velmi kvalifikovaně připravovali podklady pro má rozhodnutí. Ale být starostou malé obce třeba na Semilsku, být na radnici sám bez jediného úředníka, možná s účetní na půl úvazku, a mít přitom na krku veškerou odpovědnost za rozhodování obce v samosprávě i státní správě, to bych se bál.

Už docela letitý a stále aktuální judikát Nejvyššího soudu jednoznačně říká, že starosta (i zastupitel) odpovídá i trestně právně za škodu vzniklou úkonem, který za obec učinil, a nemůže se dovolávat neznalosti zákona o obcích a principů nakládání s obecním majetkem s tím, že není právník ani že materiál a smlouvu „parafovali“ úředníci – když by ona parafa potvrzovala jen náležitosti, nikoliv věcnou správnost. Prostě starostové za vzniklou škodu odpovídají, navíc nikoliv podle zákoníku práce, kde je pro zaměstnance limit 4,5násobku průměrného výdělku, ale podle občanského zákoníku, kde se i v případě nedbalosti požaduje náhrada škody v plném rozsahu. Nový občanský zákoník jako komplexní soukromoprávní norma se dotýká také volené samosprávy. Konkrétně § 159, kde se povinnost konat vždy s péčí řádného hospodáře vztahuje i na zastupitele, radní, starosty, hejtmany, když obec i kraj jsou považovány za právnickou osobu a oni za její orgány. Ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou (k obci, kraji) i s potřebnými znalostmi (které musí mít nebo si je opatřit) a pečlivostí – tedy nejen formálně zvedat ruce. Má se za to, že jedná nedbale ten, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel při přijetí nebo výkonu funkce zjistit, a nevyvodil z toho pro sebe důsledky, třeba tím, že by rezignoval. Takže povinnost péče řádného hospodáře se vztahuje na zastupitele, radní, starosty a hejtmany pro rozhodovací činnost, kterou musejí vykonávat na základě dostatečných informací, v dobré víře ve prospěch obce (kraje) bez preferování soukromých zájmů, opírat se vždy o racionální, nikoliv pocitové či politické základy a toto rozhodování musí být odborné. A pokud dojde porušením těchto principů ke škodě, je povinen ji nahradit.

Být starostou či zastupitelem obce či kraje není prostě legrace není. Bude mít časem vůbec zájem někdo někam kandidovat? Pro zajímavost: ve Švýcarsku, které je nám mnohdy dáváno za vzor, existuje trestně právní imunita i pro zastupitele obcí a kantonů – právě na hlasování v jejich orgánech. Nemyslím, že bychom měli jít touto cestou, ale... Zajímavé je, že třeba ministři (ne že bych jim přál) takové starosti nemají.

Autor vyučuje ústavní a správní právo na VŠ

Jiří Němec

Obsah Listů 2/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.