Pavel Šaradín

O přítomnosti a budoucnosti

Nedokážu odhadnout, co se současníkům vybaví, když se za dvacet let řekne rok 2016. Když mně někdo poví, co se stalo v roce 1996, napadnou mne hned aspoň tři věci. Jednak se nám narodil syn, konaly se parlamentní volby a v podkrovním bytě jsme sledovali evropský fotbalový šampionát v Anglii. Možná si někdo za těch dvacet let vzpomene, že fotbalové Euro v roce 2016 pořádala Francie, ale co ještě k tomu? Napadla mě ta otázka, když jsem si prohlížel knížky a časopisy z babiččiny pozůstalosti. Noviny byly z let 1988 a 1989. Poslední říjnový den roku 1988 Rudé Právo uveřejnilo článek Kdo si plete demokracii s anarchií. Na Václavském náměstí se mj. skandovalo „Masaryk, Masaryk“, a tak se redaktoři ptali: „Co víte o Masarykovi?“ Odpovídal 27letý řidič z Hradce Králové: „Že dal tuhle republiku, měl za manželku Američanku a zemřel před druhou světovou válkou. Moc toho nevím.“ Pokud se tento rozhovoru uskutečnil, tak pro redakci byla nejspíše nejdůležitější poslední věta. Podle mého názoru byly řidičovy názory vcelku slušné.

Jsou lidé, kteří dokáží rozeznat skutečnou historickou událost již z perspektivy dneška. Václav Klaus se domnívá, že přejmenování pražské Ruzyně na Letiště Václava Havla byla schválnost. V Římě se až po několika staletích rozhodli pojmenovat letiště po Leonardu da Vincim: „Přejmenování ruzyňského letiště byla politická schválnost s velmi krátkodobým, tedy nestaletým nádechem,“ dodal prezident Klaus. Co na to říci, že. Pravděpodobně by Václava Klause neuspokojilo ani to, kdyby se jmenovalo po TGM či Edvardu Benešovi. Takže jsme měli čekat, vystačit si s Ruzyní a pojmenovat za takových dvacet třicet let (nepřeji exprezidentovi něco špatného samozřejmě) ty dvě haly po Václavu Klausovi. Pak je tu ještě jiný návrh, přejmenovat brněnské Tuřany či ostravský Mošnov.

Ovšem, je teprve jaro a nevíme, co podstatné se ještě letos odehraje. Jsme spíše ovlivněni přítomností, v níž se mísí návštěva čínského prezidenta, uprchlická krize a aféra ministra financí Andreje Babiše, t. č. předsedy hnutí ANO 2011. Raději za funkcí píšu i jméno, kdyby za dvacet let některý ze čtenářů nevěděl, jak se jmenoval ministr financí a že byl členem krátkodobého projektu, který se jmenoval ANO. Z toho, co se děje teď, mne trápí jedna věc. Zhrubnutí debat. Nejsou to jen diskuse čtenářů pod články na internetu, ale také události ve veřejném prostoru, kde někteří nosí makety šibenice pro některé politiky a obviňují premiéra z velezrady. Podobně se chová část českých politických elit, může-li se toto slovo pro ně použít, a někteří novináři. Tomu dokáže čelit jen velmi silná politická osobnost, která svou vahou podobné excesy ne-li zastaví, tak alespoň přibrzdí. Máme ji?

Pavel Šaradín

Obsah Listů 2/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

O přítomnosti a budoucnosti

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu