Album

Tomáš Tichák

Dědice

Haná není krajem světových turistických atrakcí, sama sobě si je však nahrazuje. Má své Athény (Kroměříž), Benátky (Litovel), Jeruzalém (Prostějov). Též vlastenecké monumenty zde nacházejí převtělení, tyčí se tu například Hanácký Blaník (Bradlo). A mohlo být ještě lépe, Vítězslav Nezval se o to pokusil roku 1950 ve Zpěvu míru: „Vítr, jenž krouží na haldách, / svál křídlem s českých dějin hrany, / když lid si vedl na Hradčany / Klementa Gottwalda, / zpívám zpěv míru. // Ten moudrý mírumilovný / syn z Dědic, Stadic naší Hané, / zastínil všecky milované / krále a české královny...“ Vichr dějin připravil dnešní předměstí Vyškova o šanci stát se další hanáckou paralelní veličinou. Rodný dům sice stojí, – prý je v něm sklad muzea –, přes úsilí dodatečných bojovníků proti komunismu je stále na seznamu památek, nenajdeme na něm však slovo vysvětlení. Ani o tom, že pro náležitou působivost bylo zámožné stavení přebudováno na nuznou chaloupku. Ba ani že se Gottwald narodil nejspíš v úplně jiné hanácké obci.

S historií se nejlépe vyrovnáme, když na ni zapomeneme, říká pohled vycpaného jelena za sklem ve vchodu rodného domku prvního dělnického prezidenta.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 2/2016
Archiv Listů
Autoři Listů