Jazyk
Všichni zahraniční studenti, kterým jsem se kdy, více nebo méně úspěšně, snail přiblíit taje češtiny, asli nad spletitostí českého systému dvojitých a mnohonásobných záporů. Matematika není silnou stránkou českého jazyka, plus a plus je sice vdy plus, mínus a mínus můe dát plus, ale taky můe někdy vyjít mínus, podle toho. Podle čeho?
Tak tedy, doufejme, e není nic ztraceno. Tuto větu či syntagma vykládají ji v roce 1948 Vladimír Šmilauer a Jiří Haller v článku O českém záporu (Naše řeč, ročník 32, č. 2–3) jako větu s takzvaným obecným popřením, tedy e opravdu není ničeho, co by bylo ztraceno. Přesto: Nic není ztraceno, ještě ijeme, říká Čech po Barceloně. Arsenalu chybí vstřelený gól. (sport.cz, 24. února 2016) V tomto případě je tedy z logického hlediska pouití spojení nic není ztraceno chybné. Protoe něco ztraceno je: Lionel Messi ho v sedmé vzájemné konfrontaci překonal a po 545 minutách mu dal dva góly, take úspěšná série českého gólmana skončila. (tamté) Správně je v tomto případě popření částečné, tedy: Není vše ztraceno. Naše doufání z první věty tohoto odstavce je tedy bohuel také chybné, poněvad i v našem případě ji něco ztraceno je.
Strastiplně se v současné době nakládá se spojkou ani. Pod tíhou západních jednozáporových jazyků selhávají argumenty, proč by se nemohla beztrestně pouít věta Nikdo nepřišel a neodešel. V zásadě jsou toti všechny alternativní interpretace takové věty logicky vyloučeny. Správně by se zde sice měla objevit spojka ani – spojka a by zde znamenala následnost, tedy e onen nikdo nejprve nepřišel a poté neodešel, tedy asi jako ve větě: Bohatý enich nepřišel a vdavky se sedlákem štěstí nepřinesly. (Prachatický deník, 12. července 2015) Můe však někdo nepřijít a pak neodejít? Těko, proto si autor věty poklepe nad korektorovou poznámkou na čelo a řekne si: Pche, purista. Po delším hledání jsem však přece našel kontext, kde je spojka a pouita správně. V knize Rudolfa Čechury Dr. Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy naráíme na záhadu: Na trávě leel mrtvý trpaslík. Záhadně se objevil a záhadně také zmizel. Sherlock Holmes, postupuje důsledně svou logickou metodou, řekl: Dobrá, mrtvý trpaslík tedy odnikud nepřišel a nikam neodešel. Přesto však tu nesporně byl a teď je pryč. Onen zmíněný nikdo dává ale větě se spojkou a navíc dvojzáporovou logiku. Tedy, matematicko-logicky řečeno, nebylo nikoho, kdo by přišel a zároveň odešel, take se společnost skládala z těch, kteří přišli a neodešli, a těch, kteří u tam byli a odešli, případně ještě těch, kteří tam dleli po celou dobu. Ani vítězí.
K zamyšlení uvedu ještě jeden příklad z prodejny Albert: Nepřijímáme mince a bankovky v hodnotě 200 a 500 eur. Dle současné normy je věta samozřejmě chybná, místo spojky a musí stát spojka ani. Předjímám však argumenty progresivních hnidopichů a snaím se dopředu zodpovědět otázku, proč by zde spojka a nemohla stát. Prvním argumentem můe být matematická logika, která situaci rozebere a zjistí, e tedy Albert nepřijímá mince a zároveň zmíněné bankovky, samostatně však, bez bankovek, přijme mince, a naopak bez mincí přijme bankovky. Tento argument je však, uznávám, slabý, vzhledem k tomu, e čeština s matematikou opravdu nevychází nejlépe a desetiminutová přestávka mezi ČJ a M ve škole není v nepořádku. V této větě je toti ještě jedna potí – můe docházet ke dvojí interpretaci, která mě samotného při vykládání nákupu na pás rozesmála. Přívlastek v hodnotě 200 a 500 eur můe být toti přivlastněn i mincím, představil jsem si tudí pětiseteurovou minci. A nyní ono zamyšlení: Nahradíme-li chybnou spojku a spojkou ani, bude dále docházet ke dvojí interpretaci, nebo, jak se domnívám já, je spojka a kromě jiného mnohem kontaktnější a nutí nás brát dvojici mince a bankovky jako jeden syntaktický celek?
Odlehčeněji však se raději nalaďme na vlnu mé kamarádky, která poté, co dokázala napsat vyděla s tvrdým y, argumentovala naprosto odzbrojujícím způsobem, e zkrátka viděla tu situaci tvrdě. A tak navrhuji, abychom zkrátka nepouívali tolik záporů, protoe je svět u tak dost negativní, a byli pozitivní. Nebuďme nevrlí nelidové, buďme vrlí lidové.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.