Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 2 > Viktor Tichák: Nikdo není nedokonalý

Jazyk

Viktor Tichák

Nikdo není nedokonalý

Všichni zahraniční studenti, kterým jsem se kdy, více nebo méně úspěšně, snažil přiblížit taje češtiny, žasli nad spletitostí českého systému dvojitých až mnohonásobných záporů. Matematika není silnou stránkou českého jazyka, plus a plus je sice vždy plus, mínus a mínus může dát plus, ale taky může někdy vyjít mínus, podle toho. Podle čeho?

Tak tedy, doufejme, že „není nic ztraceno“. Tuto větu či syntagma vykládají již v roce 1948 Vladimír Šmilauer a Jiří Haller v článku O českém záporu (Naše řeč, ročník 32, č. 2–3) jako větu s takzvaným „obecným popřením“, tedy že opravdu není ničeho, co by bylo ztraceno. Přesto: „Nic není ztraceno, ještě žijeme, říká Čech po Barceloně. Arsenalu chybí vstřelený gól.“ (sport.cz, 24. února 2016) V tomto případě je tedy z logického hlediska použití spojení „nic není ztraceno“ chybné. Protože něco ztraceno je: „Lionel Messi ho v sedmé vzájemné konfrontaci překonal a po 545 minutách mu dal dva góly, takže úspěšná série českého gólmana skončila.“ (tamtéž) Správně je v tomto případě „popření částečné“, tedy: „Není vše ztraceno.“ Naše doufání z první věty tohoto odstavce je tedy bohužel také chybné, poněvadž i v našem případě již něco ztraceno je.

Strastiplně se v současné době nakládá se spojkou ani. Pod tíhou západních „jednozáporových“ jazyků selhávají argumenty, proč by se nemohla beztrestně použít věta „Nikdo nepřišel a neodešel.“ V zásadě jsou totiž všechny alternativní interpretace takové věty logicky vyloučeny. Správně by se zde sice měla objevit spojka ani – spojka a by zde znamenala následnost, tedy že onen nikdo nejprve nepřišel a poté neodešel, tedy asi jako ve větě: „Bohatý ženich nepřišel a vdavky se sedlákem štěstí nepřinesly.“ (Prachatický deník, 12. července 2015) Může však někdo nepřijít a pak neodejít? Těžko, proto si autor věty poklepe nad korektorovou poznámkou na čelo a řekne si: „Pche, purista.“ Po delším hledání jsem však přece našel kontext, kde je spojka a použita správně. V knize Rudolfa Čechury Dr. Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy narážíme na záhadu: Na trávě ležel mrtvý trpaslík. Záhadně se objevil a záhadně také zmizel. Sherlock Holmes, postupuje důsledně svou logickou metodou, řekl: „Dobrá, mrtvý trpaslík tedy odnikud nepřišel a nikam neodešel. Přesto však tu nesporně byl a teď je pryč.“ Onen zmíněný nikdo dává ale větě se spojkou a navíc „dvojzáporovou“ logiku. Tedy, matematicko-logicky řečeno, nebylo nikoho, kdo by přišel a zároveň odešel, takže se společnost skládala z těch, kteří přišli a neodešli, a těch, kteří už tam byli a odešli, případně ještě těch, kteří tam dleli po celou dobu. Ani vítězí.

K zamyšlení uvedu ještě jeden příklad z prodejny Albert: „Nepřijímáme mince a bankovky v hodnotě 200 a 500 eur.“ Dle současné normy je věta samozřejmě chybná, místo spojky a musí stát spojka ani. Předjímám však argumenty progresivních hnidopichů a snažím se dopředu zodpovědět otázku, proč by zde spojka a nemohla stát. Prvním argumentem může být matematická logika, která situaci rozebere a zjistí, že tedy Albert nepřijímá mince a zároveň zmíněné bankovky, samostatně však, bez bankovek, přijme mince, a naopak bez mincí přijme bankovky. Tento argument je však, uznávám, slabý, vzhledem k tomu, že čeština s matematikou opravdu nevychází nejlépe a desetiminutová přestávka mezi ČJ a M ve škole není v nepořádku. V této větě je totiž ještě jedna potíž – může docházet ke dvojí interpretaci, která mě samotného při vykládání nákupu na pás rozesmála. Přívlastek „v hodnotě 200 a 500 eur“ může být totiž přivlastněn i mincím, představil jsem si tudíž pětiseteurovou minci. A nyní ono zamyšlení: Nahradíme-li chybnou spojku a spojkou ani, bude dále docházet ke dvojí interpretaci, nebo, jak se domnívám já, je spojka a kromě jiného mnohem „kontaktnější“ a nutí nás brát dvojici „mince a bankovky“ jako jeden syntaktický celek?

Odlehčeněji však se raději nalaďme na vlnu mé kamarádky, která poté, co dokázala napsat „vyděla“ s tvrdým y, argumentovala naprosto odzbrojujícím způsobem, že zkrátka viděla tu situaci tvrdě. A tak navrhuji, abychom zkrátka nepoužívali tolik záporů, protože je svět už tak dost negativní, a byli pozitivní. Nebuďme nevrlí nelidové, buďme vrlí lidové.

Viktor Tichák

Obsah Listů 2/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.