Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 2 > Pavla Bergmannová: Divadelní bilancování, očekávání změn
Theatrum mundi
S příchodem jara české divadlo ji tradičně bilancovalo rok minulý. Udílely se Ceny divadelní kritiky, v nich výrazný úspěch vítězstvím hned v pěti z osmi kategorií zaznamenala ostravská Komorní scéna Aréna, která zabodovala díky působivé inscenaci hry Tomáše Vůjtka Slyšení (r. Ivan Krejčí). Zpověď nacistického pohlavára Adolfa Eichmanna, který a do odsouzení k smrti nezlomně hájí své zločiny coby prosté úřednické plnění úkolů, je ironickým pohledem na dějiny a zdůrazňuje téma zrodu zla a odpovědnosti za ně. A rozhodně stojí za zhlédnutí. Předány byly i kadoročně mnohem pompézněji prezentované, nicméně stejně zásadní herecké Ceny Thálie. Lze říci, e divadlo – zejména v oblasti činohry – inklinovalo k prověřeným formám a rozhodně nepřekvapilo extravagantností. I kdy na straně druhé divadelní hladiny zas a tak poklidné nebyly, neboť je čím dál častěji čeřily zásahy zřizovatelů regionálních divadel s neprofesionální snahou prosazovat své zájmy na úkor umělecké kontinuity toho kterého souboru.
Ji od roku 2014 se vede kauza Činoherního studia Ústí nad Labem, se kterým místní radní hráli schovávanou na dotace, kdy v polovině dané sezóny neprůhledně změnili podmínky udělování grantů. Sníení podpory dokonce vedlo soubor s mnohaletou tradicí k přerušení činnosti. V následku změn po posledních komunálních volbách sice svitla naděje nápravy, nicméně nově vzniklý spolek Činoherák musel učinit řadu kompromisů a přizpůsobit se stávajícím monostem. Dodnes není situace stabilizovaná, soubor pracuje v omezených podmínkách a a volba nového ředitele divadla ukáe, jakým směrem se bude jeho činnost vyvíjet.
Ne všechny proměny spojené s posledními obecními volbami znamenaly změny k lepšímu. Mnohdy naopak podnítily nové spory. To je případ Slezského divadla v Opavě, kde byl na jaře minulého roku nečekaně vypsán konkurs na místo ředitele, a přestoe odborná komise nevybrala ádného vhodného uchazeče, opavští radní schválili do dané funkce svého favorita – operního reiséra Karla Drgáče. Ten pak stačil během několikaměsíčního působení divadlo destabilizovat, například řadou neodborných zásahů do ji schválených dramaturgických plánů i nasmlouvané spolupráce. Tlak zaměstnanců i hlasy odborné veřejnosti nakonec vedly k Drgáčovu odvolání. Podobné zemětřesení zasáhlo i Městské divadlo Kladno, kde v listopadu 2015 ve funkci uměleckého šéfa nečekaně skončil úspěšný Daniel Přibyl, jen díky kontinuálnímu prosazování (později vytýkanému) náročného repertoáru zařadil soubor mezi špičky českého divadla. Řízením souboru rada města pověřila vedoucího oddělení právních subjektů, kultury, tiskových a administrativních agend kladenského magistrátu Ladislava Pavlíka, jen měl rozhodovat o provozu i dramaturgii. Zároveň se zrušily přípravy inscenace Tančírna i ji předjednaný dramaturgický plán na probíhající divadelní sezónu. Destabilizovaný soubor se ale spravedlnosti zatím nedovolal.
Všechny výše zmíněné případy mají shodný rukopis: momentální politická reprezentace se snaí s arogancí zasahovat do chodu divadel a většinou bez znalosti principů fungování uměleckého provozu prosadit líbivý repertoár, případně omezit činnost divadla se snahou populisticky odebírat finance, ani by se bral ohled na význam souboru či další funkce divadla. A kdy se pak takový typický soubor působící mimo centrum a jeho zřizovatel, na jeho libovůli je ve velké míře soubor finančně odkázán, dostanou do sporu, můe divadlu dokonce hrozit zánik.
Výše nastíněné konflikty by mohl pomoci vyřešit dlouho připravovaný a neustále odkládaný zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, jeho hlavním cílem by mělo být odstranění nedostatků dnešních příspěvkových organizací – především jejich odpolitizování a zajištění stabilního, vícečetného financování. Ne se ho však dočkáme, nezbude nám nic jiného, ne činnost divadel bedlivě sledovat a stát na straně spravedlnosti.
Pavla Bergmannová (1973) přednáší na Slezské univerzitě v Opavě a jako divadelní kritička spolupracuje s Divadelními novinami a s Českým rozhlasem Vltava.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.