Kateřina Smejkalová

Trest za uprchlíky?

aneb témata k debatě po zemských volbách ve Spolkové republice

Navzdory zjednodušeným titulkům českých médií o potrestání uprchlické politiky Angely Merkelové kancléřka ve volbách spíše uspěla. Přesto se Německa zmocňuje po volbách určitý neklid: nerovnost ohrožuje demokratickou politickou kulturu.

Polovina března byla ve SRN ve znamení zemských voleb v západních spolkových zemích Porýní-Falc a Bádensko-Württembersko a východní Sasko-Anhaltsko. Již delší dobu se na ně upínala očekávání jako na svého druhu referendum o uprchlické politice velké koalice sociálních a křesťanských demokratů kancléřky Angely Merkelové, která je doma ve druhé ze zmíněných stran.

V první jmenované spolkové zemi vyhráli dosud vládnoucí sociální demokraté (Sozialdemokratische Partei Deutschlands, SPD) s 36 procenty hlasů, těsně stíhaní křesťanskými demokraty (Christlich Demokratische Union, CDU), pravicově-populistická Alternativa pro Německo (Alternative für Deutschland, AfD) zde skončila třetí s výrazným odstupem skoro 15 procent za vítězem. V tradiční baště křesťanských demokratů Bádensku-Württembersku poprvé zvítězili s 30 procenty Zelení, kteří zde byli taktéž doposud v čele vlády, CDU na ně ztrácí zhruba tři procenta a AfD procent patnáct. V Sasku-Anhaltsku prvenství tradičně obhájila CDU s 30 procenty, AfD jí dýchá na záda se 24 procenty a třetí se zde umístila krajně levicová Die Linke s procenty šestnácti.

Když uvážíme, že AfD je hnutí, které bylo založeno teprve na začátku roku 2013, a zemských voleb ve zmíněných zemích se tedy účastnilo poprvé, pak se jistě jedná o výsledky pozoruhodné a v řadě ohledů zneklidňující. AfD vznikla nejprve jako strana konzervativců intelektuálů, kteří se v době kulminace dluhové krize na jihu Evropy stavěli proti další pomoci postiženým státům. S tímto programem AfD na podzim 2013 těsně minula pětiprocentní hranici pro vstup do spolkového parlamentu. Od té doby hnutí v kontextu masové imigrace do Evropy prodělalo programový posun směrem k otevřeně antiimigrantské pravici. Ten v létě 2015 vyvrcholil výměnou zakladatele, konzervativního ekonoma Bernda Luckeho, odmítajícího být nadále „měšťáckou fasádou pro extremisty“, za novou předsedkyni Frauke Petryovou, která se před několika týdny nechvalně proslavila výrokem o střelbě do uprchlíků a uprchlic včetně dětí na evropských hranicích jako krajním řešení pro stávající situaci. AfD je v současnosti sice spolkem velice heterogenním, sdružujícím jak konzervativce, kteří v Německu po výrazném posunu CDU doleva nenacházejí jiný politický domov (to především na západě Německa), tak neskrývané sympatizanty krajní pravice a bývalé či stávající neonacistické aktivisty, v každém případě je ovšem v podstatě jedinou stranou, která otevřeně odporuje vítací politice kancléřky.

Bylo by však nepřípustným zjednodušením považovat výsledky voleb za jednoznačný výprask pro Angelu Merkelovou, jak se toho dopouštěla celá řada českých médií. Situace si zaslouží diferencovanější pohled. Je nutné si uvědomit, že v Bádensku-Württembersku i Porýní-Falci konkurentům ze sociální demokracie, respektive od Zelených podlehli křesťansko-demokratický kandidát a kandidátka, kteří se v posledních týdnech od kursu kancléřky distancovali, zatímco oba vítězové, zelený Winfried Kretschmann i sociální demokratka Malu Dreyerová, vládní migrační politiku podporují. Přesto se ale i tak v obou případech křesťanští demokraté ocitli v obou zemích na druhém místě. Komentátor týdeníku Der Spiegel Jakob Augstein pak dokonce argumentuje, že vzhledem k tomu, že otevřeně je proti stávajícímu kursu kancléřky pouze AfD, je těch 80 % hlasů v úhrnu odevzdaných pro jakékoli jiné strany vlastně naopak jeho stále ještě jednoznačně většinovým potvrzením.

Demokracie generací, demokracie nálad

V každém případě vystihuje atmosféru v sousední zemi daleko lépe interpretovat výsledky voleb spíš než jednoduše jako debakl kancléřky jako důkaz výrazné polarizace společnosti v souvislosti s aktuální migrační politikou země, ale jistě nejen s ní: Významná masa občanů a občanek zůstává věrna německému poválečnému konsensu „Nikdy víc fašismus“, který donedávna bránil etablování politické síly napravo od křesťanských demokratů a dával německé politice silné humanistické a pacifistické směřování, a stále věří tradičním politickým stranám, že budou umět nalézt odpovědi na všechny krize, které globalizovaný, zrychlený a v řadě ohledů rozvrácený svět přináší – i když tyto odpovědi nebudou jednoduché. Volby však ukázaly, že počet lidí, kteří volají po jednoduchých řešeních, i kdyby se měla rozcházet s německou poválečnou politickou kulturou, přestává být zanedbatelný a zřejmě výrazně promění německou politickou krajinu.

Zatímco dosavadní systém sestávající se ze dvou masových stran, CDU a SPD, a tří menších stran, Zelených, Die Linke a liberálů z FDP, dlouho umožňoval tvořit především koalice jedné z velkých stran spolu s jim blízkou stranou menší, v poslední době již na spolkové úrovni podruhé ztráty obou velkých stran neumožnily jinou koalici než velkou a po posledních zemských volbách se očekávají nové formy koalic. V Bádensku-Würtembersku tak připadá v úvahu mimo jiné nová supervelká koalice nazývaná Deutschland-Koalition, tedy celoněmecká koalice složená z CDU, FDP a SPD. Z povahy věci se dá očekávat, že kroky takových vlád nebudou příliš výrazné a rozhodné a ani politická debata mezi jednotlivými jejich členy nebude v rámci zachování koaličního smíru příliš živá a polarizující. AfD tak má tím, že ukrojila etablovaným stranám část voličských hlasů a nutí je tím k podobným koalicím, šanci dál vydělávat na rétorice založené na argumentu, že od establishmentu žádná řešení nelze očekávat. A to pravděpodobně aniž by sama byla nucena podrobit svá domnělá řešení testu reality: s AfD totiž v žádném případě do koalice nikdo jít nehodlá. S napětím se tedy bude čekat na další zemské volby na podzim v Berlíně, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Dolním Sasku a především pak na volby do Spolkového sněmu na podzim 2017.

Tyto volby také zřejmě značí cézuru v politickém chování Němek a Němců. V Německu se podivuhodně dlouho udržel systém politických stran zastupujících jednotlivé tradiční politické ideologie, které se německá společnost dokonce domluvila prostřednictvím tzv. politických nadací z veřejných prostředků kultivovat. Volební chování bývalo často ovlivněno dlouhodobou, nezřídka celoživotní a generace překračující vazbou na tu kterou stranu, která nejlépe věcně a hodnotově odpovídala vlastnímu postavení ve společnosti a světonázoru. V souvislosti s posledními volbami se naproti tomu mluví o „demokracii nálad“, kdy jednotlivá témata, hodnoty a věcné argumenty z velké míry ustoupily do pozadí a o volbách rozhodla neovladatelná a zčásti iracionální nálada ve společnosti. Počet lidí, kteří volili jinak než při minulých volbách – a to klidně z úplně opačné strany politického spektra –, byl na německé poměry neobyčejně vysoký. Volební analýzy dále konstatují, že víc než kdy jindy sehráli nehledě na stranický program důležitou roli jednotliví výrazní kandidáti. V tom je spatřována depolitizace politiky a nechtěný posun směrem k americkým poměrům.

Za pozornost kromě toho stojí, že solidní výsledek AfD je vedle jejího naskočení na antiimigrantskou rétoriku přisuzován také schopnosti této strany mobilizovat na sociálních sítích. Jejich facebookovou stránku sleduje 240 000 lidí, což je dvakrát více, než vykazuje kupříkladu CDU. Jednotlivé příspěvky pak mají dosah až 4 miliony lidí, což je polovina počtu, který se dívá na německé v řejnoprávní zprávy Tagesschau. Na Facebooku AfD vznikl regulérní paralelní vesmír, kde se lidé pod hlavičkou AfD navzájem utvrzují ve svém pohledu na svět – „narušitele“ je jednoduché vyloučit a myšlenkově se s nimi není třeba zaobírat. Vznikla tak komunita, která znejistělým lidem neustále a interaktivně dává pocit sounáležitosti a správnosti jejich úvah a směřování. A to očividně táhne a mobilizuje víc než jakýkoli program. Výsledky voleb tak v německých diskusích posunuly do centra pozornosti také otázku, jak politiku a volební chování lidí vlastně promění digitalizace sdělovacího prostoru a sociální sítě.

Nakonec k podrobnějším analýzám vybízí také souvislost dobrého výsledku AfD v Sasku--Anhaltsku s faktem, že se jedná o nejchudší region již tak chudšího východního Německa. Volební účast zde byla krom toho nezvykle vysoká a velkou část hlasů od těch, kteří jinak nevolí, získala právě AfD. Průzkumy ukazují, že čím jsou lidé chudší, tím menší mají tendenci si myslet, že volby něco na jejich situaci mohou změnit, a tím častěji se tedy voleb neúčastní – zároveň je ale k volbě nejspíš přimějí antisystémové strany. Na příkladu Saska-Anhaltska lze tedy zřejmě pozorovat politické důsledky toho, když se dlouhodobě nedaří zlepšit socioekonomickou situaci obyvatelstva a zastavit narůstání nerovnosti ve společnosti.

Zajímavé fenomény a podněty k přemýšlení o politické situaci i u nás jsou tedy nakonec úplně jinde, než by trestuhodně zjednodušené titulky českých médií o potrestání uprchlické politiky Angely Merkelové dávaly tušit.

Text původně vyšel v Deníku Referendum 16. března 2016. Pro vydání v Listech byl autorkou mírně upraven.

Kateřina Smejkalová (1986) je politoložka.

Obsah Listů 2/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Kateřina Smejkalová

Trest za uprchlíky?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu