Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
V letošním roce zahajujeme jedenáctiletý volební cyklus. Už se objevily úvahy, jestli si s tím politické strany finančně i programově poradí. A jestli takový maraton voliče nevyčerpá či neodradí. Prognózy ponechejme zasvěcenějším a věřme, že jednou, dvakrát do roka těch pár set metrů k volebním urnám ujdeme.
Letos nás čekají krajské volby, ve třetině obvodů i senátní. Krajské volby se poprvé neuskuteční uprostřed funkčního období vlády, kdy bývá obliba stran, které ji tvoří, nejnižší. Týká se to především největší vládní strany, která nese hlavní odpovědnost. Obvykle z takové situace těží opoziční strany, které se vždy krajské volby snažily pojmout jako referendum o vládě. Nyní se budou krajské volby konat rok před sněmovními volbami, kdy se i k hlavní vládní straně začínají vracet její voliči. Situace je v tomto funkčním období vlády jiná i v tom, že se vůči vládě nezformovala žádná silnější opoziční pravice. Část voličů jednak převzalo hnutí ANO 2011, jednak mají ODS a TOP 09 dost vlastních problémů. Vláda působí vcelku stabilně a zatím se jí vyhýbají větší skandály. I proto se můžeme domnívat, že v krajských volbách dopadnou vládní strany vcelku dobře. Mimochodem, v krajských volbách regionální programy příliš nerozhodují, důležité je to, jak je vnímána vláda a jaké téma (vždy bylo ekonomické) hýbe společností.
Výsledek krajských voleb bude důležitou inventurou stranické politiky před sněmovními volbami. Z tohoto důvodu chce uspět každý, vytvořit si vhodnou startovací pozici a získávat každoročně 225 tisíc za mandát krajského zastupitele (těch je 675). Vede se boj o první místo mezi sociální demokracií a ANO. Zatím vítězí Babišovo minulostí nezatížené hnutí, také kvůli chybám a aférám ČSSD. Rozhodující bude, do kolika krajských rad se podaří hnutí dostat. Čím lepší výsledek, tím blíže bude mít Andrej Babiš k vítězství ve sněmovních volbách 2017. A o to mu jde především. Protože pouze jako premiér a předseda nejsilnější strany, jak říká, může skutečně měnit českou politiku. Ještě tak vytvořit jednobarevnou vládu, jakou mají v Polsku a Maďarsku. Panečku, to by se to vládlo!
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
