Jazyk

Viktor Tichák

Každý jeho štěstí strůjcem

O referencích, reflexivnosti a s nimi souvisejících jazykových chybách bylo napsáno už mnohé. Přesto však cítím potřebu se nad některými aspekty tohoto tématu zamyslet, aby nezůstalo zapomenuto. Vezme boj za „své“ za své? Má smysl perfekcionisticky opravovat každého, kdo přijde se slovy: „Konečně jsem našel moji peněženku!“ a kazit mu tak radost z nálezu, když v ní měl navíc všechny doklady?

Ve výuce češtiny pro cizince, ale i českého jazyka na našich školách se používá mnoho různých modelových situací, v nichž dochází k názorné chybě, k záměně referentů. Já sám vždy s oblibou vykládám o dvou kamarádech, kteří se rozhodli jet na dovolenou, jeden do Chorvatska, jeden do Itálie. Martin jel se svojí ženou na jednu stranu Jadranu a Rudolf se pak rozhodl jet s jeho ženou na stranu druhou. A druhá žena zůstala celou dobu doma, chudák. Jsem si však vědom, že taková pomůcka funguje pouze ve třetí gramatické osobě. V samotné asi nejznámější učebnici češtiny pro cizince Czech Step by Step se autorka PhDr.Lída Holá rozhodla konsekventně nabádat studenty: „napište vaše nápady,“ nebo „ptejte se vašich spolužáků.“ Gramaticky jednoznačně špatně? Věty jsou však naprosto funkční, k záměně dojít nemůže. „Já“, „ty“, „my“ i „vy“ jsou jednoznační referenti, proto se obávám, že k úspěšnému boji proti těmto „našim lingvistickým nepřátelům“ nemáme dostatečně pádné zbraně a „své nepřátele“ z nich neuděláme.

V médiích dnes hrozí nebezpečí, že jednoznačnost a správnost reference poškodí základní pravidlo, které se novináři učí na základní škole v hodinách slohové výchovy: Nazvěme to virem přílišné synonymie. Už nemůžeme používat sloveso být, protože, slovy mé paní učitelky z prvního stupně ZŠ, pořád všechno jenom je, je, je! Takže musí všechno pořád v něčem tkvět, vězet, existovat a spočívat. Potom musí v libovolném článku o prezidentu Miloši Zemanovi zaznít, že se Zeman v pořadu zabýval tématem uprchlické krize a že prezident před tím hovořil například o hrozbě islámského práva šaría v Česku nebo že je podle české hlavy státu potřeba řešit migrační krizi na celoevropské úrovni (vše ze zpravy.idnes.cz, 24. ledna 2016). Toto je funkční příklad, stylisticky relativně vhodný, akorát zvyšuje frekvenci používání metafor všeho druhu – „hlava státu“ se vyskytuje opravdu v 80 % článků o českém prezidentovi.

Jako nevhodné vidím použití dvou synonymních výrazů v jedné větě. Když si Tomáš vezme svoji snoubenku Lucii, vše je v pořádku. Problém nastane, když si Tomáš vezme Tomášovu snoubenku. Pak si může ještě Tomáš vzít Plekancovu snoubenku. Čtenář asi uhodne, že Tomáš a Plekanec je jedna osoba? A velmi často se stává, že si Tomáš bere hokejistovu snoubenku. Tedy svou nebo jeho? Dozvěděl jsem se na TV Prima 20. prosince 2015 v televizních zprávách, že „Putinova přítelkyně je o 30 let mladší než ruský prezident“. A přitom by stačilo krásné stručné „on“. A takovéto stylistické chyby mohou vyústit v nedorozumění. Zkusmo jeden příklad, z téhož svatebního rozruchu Tomáše a Lucie (super.cz, 16. května 2011):

„,Máme už místo i termín. Víc ale neřeknu,' svěřila se neteř populární zpěvačky Heleny Vondráčkové (68). [...] Otázkou zůstává, jestli pozve i svou slavnější tetu, která je s jejím dědečkem i tatínkem na nože.“

Zde je správně použit výraz „jejím“, při záměně bychom se na rodokmenu Vondráčků posunuli přes několik kolen zcela jinam. A pokračujeme:

„Všechny indicie se zatím ale přiklánějí k verzi, že ne. A tak se zdá, že to, co způsobila svatba Heleny Vondráčkové s Martinem Michalem (55), Lucčina nenapraví. ,Já nejsem na žádná divadýlka. Nechci tedy zbytečně vyvolávat pozornost,' nechala se slyšet zpěvačka.“

A zde právě dochází k nechtěné rozdvojce. Která zpěvačka?

Bible praví, že „moudrá žena buduje svůj domov, hloupá jej boří svýma rukama“. Možná brzy dojde k tomu, že bude moudrá žena budovat její domov a hloupá ten její jejíma rukama bořit. Nebo že by moudrá žena budovala domov moudré ženy a hloupá ten té hloupé rukama té hloupé bořila? Ne ne, pořád všechno jenom je, je, je. Moudrá žena buduje domov chytré ženy, hloupá jej boří rukama té s nízkým IQ.

Viktor Tichák

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Viktor Tichák

Každý jeho štěstí strůjcem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu