Heda Čepelová

Holtropův „devadesátkový“ vzestup a pád

Johann Holtrop je postava, která musí potěšit ty tuzemské podnikatele a politiky, co se do „rauše“ 90. let ponořili jakžtakž únosnou měrou, nenechali si jím rozvrátit rodiny, profesní zásady ani sebevědomí. Přesně o tom totiž vypráví stejnojmenný román. Dá se číst také jako návod na úspěch pro člověka, jehož život je předem odsouzen ke brzkému konci.

Na začátku je talentovaný, do své práce doslova ponořený, cílevědomý a trochu netrpělivý manažer nového střihu – s dobrým vzděláním, ochotný riskovat, upnutý na výsledek a odhodlaný pro jeho dosažení obětovat cokoliv. Devadesátá léta v bývalém východním Německu na první pohled skýtala spoustu možností pro takové Holtropy – transformace firemního prostředí je v knize popsaná s věrností, kterou docení každý čtenář ze středoevropského prostoru, stejně jako popisy rozvíjejích se nových podob prekarizované práce.

Jenže počáteční kariérní růst střídají předvídatelné těžkosti, o kterých by se dalo mluvit jako o kocovině: ambice zkrátka mají své limity, často v podobě reálných lidských možností a potřeb. A jakmile je jednou připuštěno, že se namísto odstranění problémů odstraní lidé, nezadržitelně se rozvíjí spirála: cynismus, strach, zahleděnost do sebe, drogy pro udržení pozornosti, stále větší ochota udělat cokoliv pro neustále se vzdalující úspěch, o kterém nakonec rozhodují čísla a nadřízení.

Formalizace nových společenských pravidel jako by pak přímo kontrastovala s osobním příběhem člověka, který vsadil na to, že dokáže kormidlovat ve světě divokých vln. Najednou není dohoda možná, brání jí obecnější rámec, který pro svou faktickou povahu nelze obejít. Z dosavadních výstřelků talentovaného člověka se stává obtížný zlozvyk odrazující potenciální zaměstnavatele, a co hůř, ubírající důvěru ze strany stávajících spolupracovníků. A kolem je dostatek kolegů, kteří použijí bez skrupulí stejné bezohledné metody, proti kterým není obrany, jako mladý Holtrop sám – vydírání, pomluvy, přehlasování, úplatky. Tím spíš, že někteří je používali už desítky let předtím.

Román vlastně nemluví o žádných dilematech – rozhodnutí jsou zcela pochopitelná, hybatelem je sám sled událostí. Poetika knihy má někdy až rituální charakter, třeba když jde o neustálé připomínání neurostimulantů na zmírnění stresu. Na knize je k docenění i specifická estetika, která velkou část příběhu rámuje do města, jehož jediným organizačním smyslem je rozvoj průmyslového kapitalismu nové doby – včetně prosklených kanceláří, kamerového dozoru, ekologické zátěže, k fabrice přilehlých barů a bordelů, ubytovny pro polozákonné imigranty a prodejny kebabu.

Na konci stojí smrt jako fakt, nikoli jako trest, ani jako vysvobození (ač autor mírně tíhne k druhému pojetí). A vedle ní společnost v podobě mladších i znovunalezených kádrů, médií a nakonec i rodiny, společnost, která se právě dostala z krize a se svými oběťmi se rozhodně nehodlá zdržovat. Nakonec není zřejmé, zda krizí nemůže být člověk sám. A také banalita nicotnosti, v níž nakonec mohou skončit ambice, plány i talent – nicotnosti zdaleka nedosahující odkazu člověka prožívajícího jen svůj skromný soukromý život. Sociálně kritický narativ bez zbytečného psychologizování a moralizování je příběhem o příčinách a důsledcích v hospodářském i osobním smyslu. Oceněn Cenou Georga Büchnera za rok 2015.

Rainald Goetz: Johann Holtrop, Suhrkamp, Berlin 2014, 343 s.

Heda Čepelová

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Heda Čepelová

Holtropův „devadesátkový“ vzestup a pád

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu