Hynek Skořepa

Obhajoba politické ekonomie

Vizi vlastního rozvoje si v České republice musíme zformulovat sami, píše ekonomka Ilona Švihlíková v závěru své nové popularizační knihy Jak jsme se stali kolonií. Jelikož ekonomiku „nelze vytrhnout a izolovat, či dokonce povýšit nad ostatní součásti společenského systému“, věnuje autorka pozornost též politice a mezinárodním vztahům. Kniha odkazuje na řadu statistik věnovaných českému i mezinárodnímu prostředí.

Švihlíková se nejdříve věnuje charakteristice centrálně plánované ekonomiky a jejích československých specifik. Pak přechází k změnám ve světové ekonomice od sedmdesátých let dvacátého století, včetně čínské cesty ekonomické transformace. Ta podle Švihlíkové nejde jednoznačně zařadit k žádnému ideovému proudu. „Charakter reforem je spíš pragmatický,“ když kombinuje na jedné straně postupnou liberalizaci, na straně druhé však trvají silné zásahy státu do ekonomiky.

Kniha podrobněji popisuje vybrané otázky české ekonomické transformace. Počátkem devadesátých let byla jako hlavní nebezpeční vnímána inflace. Její omezování bylo spojeno s vysokými úrokovými sazbami, ztíženým přístupem podniků k úvěrům, čímž byla ztížena možnost jejich modernizace. Byly „škrceny“ též výdaje domácností (známé „utahování opasků“), přes liberalizační rétoriku byly regulovány mzdy.

V roce 1990 byly provedeny také tři hluboké devalvace československé koruny. Turistický kurs byl nastaven tak, že jsme se stali bezprecedentně levnou zemí, do které proudily tisíce turistů, kteří zde mohli např. kupovat ještě stále státem dotované potraviny. Podhodnocená měna je svým způsobem „daní ze zaostalosti“. Slabý kurs umožňoval i neefektivní vývozy, byla tak odkládána nezbytná restrukturalizace ekonomiky. Jak ukazují pokračující devizové intervence České národní banky, mnozí se od té doby ještě stále nepoučili. Ale export roste, i když část své práce přenecháváme zahraničním odběratelům zadarmo.

Běžný účet začal v devadesátých letech vykazovat dramatické nerovnováhy (záporná platební bilance), rostlo zadlužení. Kupónová privatizace vedla nejdříve k roztříštění vlastnictví, což nadále zhoršovalo konkurenceschopnost (světový trend již v té době vedl ke koncentraci v nadnárodních firmách), následovalo kupčení s národním bohatstvím (Viktor Kožený a jeho Harvardské investiční fondy). Bankovnímu sektoru, který hrál při transformaci ekonomiky obrovskou úlohu, byla ze strany vlády věnována zcela nedostatečná pozornost.

Dnes se česká ekonomika vyznačuje vysokou dovozní náročností. Z toho až tři čtvrtiny připadají na mezispotřebu (zboží k dalšímu zpracování), zbytek je určen ke konečnému užití (spotřeba domácností, vládní výdaje, investice). Spotřeba domácností se na HDP podílí přibližně jednou polovinou (česká ekonomika tedy není zase tak otevřená, jak se tvrdí). Množství firem kontroluje zahraniční kapitál (nejvíce je to patrné ve finančnictví, ale třeba i ve vodohospodářství, kde zahraniční majitelé kontrolují cca 40 procent). Např. v případě zásobování vodou jde o přirozený monopol, který zahraničním vlastníkům umožňuje lukrativní „čerpání renty“. Dochází k vysokému odlivu výnosů, který je umožněn nízkými průměrnými mzdami.

Ilona Švihlíková: Jak jsme se stali kolonií. Rybka Publishers, Praha 2015, 229 s.

Hynek Skořepa (1975) je učitelem Gymnázia v Ústí nad Orlicí.

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Obhajoba politické ekonomie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu