Patrik Eichler

Muž z uhlí

Představte si životopis Gustáva Husáka začínající výčtem drog, které se v Československu braly v letech jeho prezidentování, citacemi z časopisů pro dospívající nebo informacemi o pračkách, autech a autobusech, které se v sedmdesátých a osmdesátých letech začínaly vyrábět. I to je totiž obraz státu v letech, kdy někdo známý z velkých dějin zemi řídil, kdy ale lidé žili také, anebo především svými denními záležitostmi.

Právě takovýmto obsáhlým kulturně historickým úvodem začíná svou knihu věnovanou prvnímu tajemníkovi Polské sjednocené dělnické strany (PZPR) z let 1970 až 1980 Edwardu Gierkovi novinář Piotr Gajdziński. Název knihy Gierek – Muž z uhlí je nejenom odkazem k dvěma filmům Andrzeje Wajdy ze stejné doby, ale i odkazem ke Gierkovu hornickému původu a později jeho silnému postavení ve stranické organizaci v hornickém a na těžkém průmyslu postaveném Katovickém vojvodství.

Kvalitně graficky zpracovaná popularizační práce vypráví Gierkův život chronologicky. Konstatuje jako odlišnost od ostatních vysokých komunistických představitelů jeho život v polské menšině v Belgii, kde žil a pracoval od třicátých let až do roku 1948 a kde v letech druhé světové války působil v odboji. Hornický původ později Gierek využívá jako argument, když ho nová vláda v padesátých letech posílá uklidňovat do Slezska hornické stávky. Odkazuje na něj, i když mu v různých chvílích hrozí odstavení od moci – není závislý na místě v aparátu, protože může jít znovu fárat.

Bohužel s postupujícím časem kniha vypráví čím dál tím více v šablonách – Gierek je nevzdělaný a nezručný ve psaní, jeho politika je neúspěšná. Z nějakého důvodu ale přesto postupuje stranickým aparátem, až z místa prvního tajemníka PZPR sesadí Władysława Gomułku. To kvůli jeho nemoci a kvůli tomu, že se mu situace v Polsku v okamžiku krvavého potlačení dělnických protestů na konci roku 1970 vymkla z rukou.

Kromě Gierka samotného se v knize setkáváme i s dalšími jeho spolupracovníky a soupeři – od premiéra Piotra Jaroszewicze přes katovického vojvodu Jerzyho Ziętka po generála Wojciecha Jaruzelského, který nakonec stojí za Gierkovým pádem a je tím, kdo Gierka spolu s dalšími představiteli PZPR jeho období nechá po vyhlášení výjimečného stavu zatknout a internovat.

Politické přesvědčení autora – novináře působícího v různých pravicových médiích – zbytečně vstupuje na povrch v závěrečných pasážích knihy, když polemizuje s nedávnou snahou polské politické levice přihlásit se k odkazu Edwarda Gierka coby modernizátora Polska, aniž by ale modernizační aspekt jeho politicky na celostátní úrovni systematičtěji zhodnotil. Autor zároveň nepátrá po důvodech, které vedou Poláky k označování Gierka za nejvýznamnější postavu polských moderních dějin.

Kromě seznamu literatury, který je pro popularizační knihu dostatečný, by bylo potřeba práci doplnit odkazy k pramenům a systematičtěji popsat možnosti vzestupu v aparátu komunistické strany. Co do struktury, tématu a grafického zpracování ale životopis Edwarda Gierka může posloužit za inspiraci právě i pro popularizační životopisy nejvyšších komunistických politiků období normalizace.

Piotr Gajdziński: Gierek. Człowiek z węgla, Wydawnictwo Poznańskie, Poznań 2014, 380 s.

Patrik Eichler

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Patrik Eichler

Muž z uhlí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu