Básníci a jejich místa (43)
Lavička v parku. Zapomenutý sešit. Pár týdnů jsem strávil v nejprve upřímné, posléze vědomě plané a ve vzdoru upjaté snaze o nalezení těch ztichlých zápisků. Měsíce vět a veršů v nenávratnu tohoto místa. Zůstal jsem odkázán na paměť, sám s čistě imaginovanou sbírkou fragmentárních záznamů a jejich nezřetelnou inspirací.
Hlava mi těkla sebelítostí, vztekem a smutkem. Čtverec prostoru. Ze tří stran se krčí zeď. Čtvrtou stranou se skrz stromy tlumeně hlásí ulice. Po ránu mlha se tu válí mezi keři, navečer čiré pomíjení. Vlny a zrcadlení – vjemy se čeří a lámou o kamenné desky. Věty přicházejí s ozvěnou, jako pod vodou. Sem navracím se den co den s vidinou slovadárné prostoty. Prach jazyka.
*
Dech.
Ve spárech zdi
pohledů čára
omletá.
*
Z kamení šepot,
z prsti hlahol.
Pod prsty modří
jaro prosvítá.
*
Plášť v hedvábí
temně a křehce halí
skvrny. V dešti
na plátně dlaby
procesím kostek kradu
se mlčky ku poledni.
Štiplavé saze
v lázni bez stínů.
*
U třetí proluky svět se tratí,
kalné hřbety ponurých hrud.
Ze světla smytá návěstí.
*
Podrouil jsem se
do dne asu;
zdí knutý půlkrok
sezdal návratu.
*
Páří ve vzduchu,
skví se zlata déšť,
třpyt sněhu ve hlase.
Tolika květy vzdáš se,
tolika oklikami.
*
Na kšiltu střech
si brousím zuby,
kámen ruky
jak hřbetu hrb se
kodrcá ulicí.
Z rohů se cení
štěnice.
Ušláplá
courem uvadá
zlatavá dlaba
v květech oblevy.
*
Vposledku váím
u jen týlu hlavu.
Cíl nadosah.
Hra v kostky
vahou tuhy
nadepsaná.
*
Mluvili k sobě v kruhu
údolí, polí u kříe.
Bez dechu stáli.
V představách
ze střech si padali vstříc –
jak ráno s mrákotou,
s dláděním stych.
Milan Bobysud (1970), básník a překladatel. Po studiu filozofie a latiny na FF UK se v roce 1997 odstěhoval do Spojených států. Posledních patnáct let ije v Chicagu, kde se kromě restaurování rámů pro obivu věnuje psaní, zvukovému umění a černobílé fotografii. Básně dosud publikoval jen v časopisech a bibliofiliích.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.