Studoval jste na Praské fotografické škole, zajímala vás fotografie ji od dětství ?
Vůbec ne, studoval jsem napřed elektrotechniku, průmyslovku i VUT, ale pak jsem si uvědomil, e mě to neuspokojuje. Představoval jsem si, e budu třeba navrhovat nějaké přístroje, které usnadní lidem ivot, ale k ničemu takovému jsem se na těch školách nedostal.
Přitahovalo mě povolání kameramana, i proto, e se filmováním zabýval strýc. V podmínkách k přijetí na AMU jsem se dočetl, e předpokladem jsou znalosti absolventa střední fotografické školy. Proto jsem ji začal večerně studovat. A pak, snad u po půl roce, jsem se rozhodl u fotografie zůstat.
Proč?
Nějak mě to zasáhlo. Zajímal jsem se o výtvarné umění a nadchlo mě, e mohu tvořit obraz, ani bych uměl malovat. A uvědomil jsem si také, e fotograf na rozdíl od kameramana můe pracovat samostatně a není jen prodlouenou rukou jiných.
Kudy vedla cesta na Institut tvůrčí fotografie?
Dověděl jsem se o něm od spoluačky, do té doby jsem hledal jen v Praze, studovat dálkově jinde mě předtím nenapadlo.
V Opavě u to bylo něco úplně jiného, na Praskou fotografickou školu ale vzpomínám v dobrém, jako laikovi mi dala výborný praktický úvod do fotografie. Důleitou učitelskou osobností tam byl Ján Šmok a šmokovská fotografie byla vystavěna na racionálních systémech. Na ITF se dává větší váha citu, proitku ne pravidlům. Profesora Šmoka jsem nicméně zail také v prvním ročníku v Opavě.
ivila vás ale pořád ještě elektrotechnika?
Začal jsem se zabývat počítačovou grafikou, to mi bylo přece jen bliší, fotografií jsem se ivil jen částečně. Teprve před několika lety jsem se rozhodl vsadit všecko na jednu kartu, tedy na fotografování.
A lze se tím uivit?
Trochu odbočím: v přestávce mezi bakalářským a magisterským studiem v Opavě jsem tři roky učil externě na FAMU. A tam jsem nabyl dojem, e studenti chtějí ode mě nejvíc vědět to, co se tam naučí – jak se prakticky uplatnit, jak se fotografováním uivit. Řekl jsem si, e nemohu učit, dokud se to nenaučím sám. Tak se učím.
Soubor Pexeso vznikl shodou okolností?
K těmto koncepčním věcem docházím takříkajíc kontemplací. Prvotní jsou nějaké pocity, záměr onoho sdělení. Forma teprve následuje. U Pexesa mě napadl ten jazyk jako vyjádření určitého humoru, jemné nadsázky.
K cyklu Industrial, z něho jsou poslední čtyři fotografie, vás neinspiroval široký formát?
Trochu ano. Kdy jsem byl kdysi na civilní slubě na FAMU, ten formát jsem uviděl a napadlo mě, e by byl vhodný pro koncept, o kterém jsem právě uvaoval, e by ho podtrhl tím, jak mění perspektivu, jak zakroutí ty industriální strohé linie a vlastně jen ten stojící portrét zůstává nedeformovaný.
-tt-
Martin Hrubý (1973) absolvoval Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Volnou tvorbu vystavoval v rámci kolektivních výstav i samostatně, nejčastěji v Praze, kde ije. Nyní se věnuje převáně uité fotografii.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.