Antonín Rašek

Další zářez do reinkarnace studené války

Měl-li na konci předminulého roku někdo obavy z toho nadcházejícího, tak se spíše obával dění na východě, zostření ukrajinské krize, ne úderu z jihu. I když obě krize mají cosi společného, jsou důsledkem zástupných válek, které mezi sebou vedou velmoci. Incident způsobený sestřelením ruského letadla Su-24 tureckou stíhačkou byl poté jen dalším zářezem k návratu studené války na jednom z testovacích polygonů současného světa.

Jistě můžeme najít mnoho dalších příčin, proč se vztahy Západu s Ruskem zhoršily natolik, že nabývají podoby studené války. Podstatně se však na tom podílely, navíc za velmi za kritických situací, sestřely tří letadel. Nejdříve malajsijského dopravního letounu nad Ukrajinou a poté ruského nad Sinají.

Nejvážnější geopolitické důsledky může mít sestřelení ruského stíhacího bombardéru Su-24 tureckou stíhačkou F-16. I když Rusko při předchozích narušeních tureckého vzdušného prostoru bylo varováno.

Obě strany konfliktu prezentovaly a prezentují cosi diametrálně odlišného. Turky prezentovaná dráha stroje, zobrazená údajně jejich radary, vypadá spíše jako dráha průzkumného letounu, zatímco dráha prezentovaná ruskou stranou odpovídá dráze bojového stroje podle vojenských expertů daleko pravděpodobněji.

Ale i kdyby k narušení prostoru východně-západním směrem přes úzkou tureckou hraniční enklávu skutečně došlo, mohl přelet trvat jen několik vteřin, jak potvrdili i Američané, kteří uvedli 17 vteřin. Letadlo bylo prokazatelně zasaženo mimo turecké území a dopadlo na území Sýrie.

Už od počátku se začaly objevovat o důvodech a účelnosti tohoto zásahu pochybnosti. Diplomaticky, ale trefně to na ČT24 charakterizoval bývalý ministr obrany Alexandr Vondra slovy, že Turci si počínali poněkud zbrkle.

Řecký premiér Alexis Tsipras neopomněl připomenout na Twitteru svému tureckému protějšku Ahmetu Davutogluovi, že Turci narušují v Egejském moři řecký vzdušný prostor pravidelně a Řecko kvůli tomu musí vynakládat značné finanční prostředky. Nad Sýrií si turečtí piloti létají, jak chtějí, a počet mnohem závažnějších narušení hranic Řecka se pohybuje v tisících za rok. Navíc Turci beztrestně pouštějí k řeckým břehům migranty. „Máme nejmodernější systémy protivzdušné obrany, ale převaděče topící nevinné lidi chytit nedokážeme,“ napsal Tsipras, načež se jeho turecký protějšek odmlčel.

Italský ministr zahraničních věcí Paolo Gentiloni označil sestřelení Su-24 a to, co po něm následovalo, za politickou fantasmagorii. Jak jinak, chtělo by se dodat, když několikavteřinový, navíc velmi sporný přelet nad hraniční enklávou východo-západním směrem byl označen za útok na Turecko, zatímco Rusko považovalo až do té doby Turky v boji proti Islámskému státu za spojence.

Náš velvyslanec při NATO Jiří Šedivý se asi nikdy v životě neocitl v tak prekérní situaci, jako když měl prezentovat výsledky jednání Aliance k této záležitosti. Opakovaně 0zdůrazňoval, že nešlo o konflikt, ale o incident. Konečně tohoto slova se držel i Barack Obama při návštěvě Francoise Hollanda.

Turecko totiž nepožádalo o schůzku představitelů NATO podle článku 4 Severoatlantické smlouvy (společná konzultace), nemluvě o článku 5 (pomoc), ale chtělo na společném jednání o této záležitosti podat jen informaci. Od počátku tedy sice byla patrná snaha záležitost co nejrychleji a nejklidněji urovnat, ale nabízí se otázka, proč Turecko neinformovalo nejprve oficiálně Rusko, a naopak s ním vzápětí po sestřelu přerušilo veškeré kontakty.

Vladimír Putin řekl, že sestřelení letadla bylo ranou do zad a bude mít pro Ankaru vážné důsledky. Jeho slova o konkrétních sankcích zněla sice jako potenciální záměry, ale podle zkušeností s Ruskem bylo možné očekávat, že incident, pokud se nevyvine v něco horšího, bude mít pro Ankaru dohru, která ji bude určitě bolet.

To se také stalo. Rusko přijalo hospodářské sankce, omezilo zaměstnávání Turků v Rusku, zrušilo bezvízový styk a turistické lety. Prostor kde došlo k sestřelu, byl vybombardován. Ruská letadla byla vybavena střelami vzduch-vzduch a do prostoru byl přesunut protiraketový systém S-400.

S Tureckem mají problémy EU i NATO, a to jako s každou zemí, s níž jsou potíže, ale zároveň ji kvůli nějaké konkrétní záležitosti nutně potřebují. Aliance dala Turecku najevo, že je potřeba řešit incident diplomaticky, což v reálné řeči znamená, že je přes oficiálně vyslovenou solidaritu nechává řešit si svůj spor na bilaterální úrovni.

O skutečných pohnutkách Turecka k útoku se lze jen dohadovat. Ale zdá se, že neměl ani tak obranný, jako spíše politický charakter. Cílem nejspíš bylo narušit úsilí Francie o rozšíření koalice proti Islámskému státu a odplata za zkomplikování transferu ropy od IS.

Sestřelem ruského letadla si Turecko rozhodně své postavení regionální velmoci neposílilo. Ať už se situace vyvine jakkoli, stal se tento turecký incident dalším krokem k reinkarnaci studené války.

Antonín Rašek (1935) je sociolog a spisovatel, spolupracovník Střediska bezpečnostní politiky Institutu politologických studií FSV UK v Praze.

Obsah Listů 1/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Další zářez do reinkarnace studené války

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu