Antonín Rašek

Kníže

Můj otec byl radikál. Podepsala se na něm krize devětadvacátého, kdy nemohl zavadit o práci. A ještě víc kladenská Poldovka, kde to dotáhl na forvalcíře. V osmašedesátém, když jsme se s bratrem přes jeho otcovskou toleranci trochu víc angažovali v politice, tak nás varoval: Blbnete, blbnete, a nakonec to skončí tak, že se vrátí Schwarzenberg!

Otec se sice toho, kdy se ze schwarzenbergského rodu vrátil Karel, nedožil, ale zmoudřelý věkem by možná raději nostalgicky vzpomínal, jak v nouzi na jejich panství pytlačil, a i rybami zásoboval pražskou bohému, která si mezi světovými válkami stavěla v Povltaví tu chaty, tu i vilky. Tak se seznámil s mnoha osobnostmi, či spíše s jejich ženským okolím. Nejvíc vzpomínal na skladatele Rudolfa Frimla, a když hráli v rádiu Rozmary, raději se otočil, abychom mu neviděli do očí.

Na to jsem si vzpomněl, když moderátorka Novy četla oficiální zprávu začínající slovy Kníže Schwarzenberg... Asi mediální šéfové, ani v některých jiných médiích, své zpravodajské redakce nepoučili, že už první republika k titulování aristokracie přijala zákon, který to jako nedemokratické odmítá. Ale to je detail.

Takže předseda TOP 09 se rozhodl nakročit k odchodu z politiky. Byl a je oblíbený, zvláště mezi částí inteligence, zejména té pražské. Vděčí tomu i za svůj jadrný jazyk, ve kterém se uchoval odraz desítky rozporných let od první republiky přes osmatřicátý a okupaci k nezapomenutelným letům poválečným, které skončily osmačtyřicátým. Ukryl se v něm Karel Hašler se svými písničkami i Géza Včelička se Světoběžníky a robinsony, či spíše s textem písně Tak to vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli...

Až archaický půvab jazyka si zachoval i Jiří Voskovec. Stačí se začíst do korespondence s Janem Werichem nebo do rozhovoru, který s ním v 70. letech natočil v New Yorku A. J. Liehm a vyšel v římských Listech. Voskovec vytvářel i novotvary. Nejkouzelnější je dnes již asi zapadlé podstatné jméno poprvy. Označoval jím jevy, které se staly poprvé.

Poprvem bude, nahradí-li knížete Miroslav Kalousek. Tedy muže z čela oblíbenosti politikem na jeho konci. Ne snad že by se i v jiných stranách nestřídaly odlišné osobnosti, ale tady je výrazný rozdíl alespoň jevově nejpatrnější. I když naše veřejné mínění je v tomhle směru ke Kalouskovi až příliš příkré. Přitom nesporně je nejen oficiálním, ale i neoficiálním hlavním mluvčím opozice. Předseda ODS Petr Fiala ve srovnání s ním působí až profesorsky mdle.

Miroslav Kalousek, který byl, jak se očekávalo, do čela TOP 09 zvolen, to nebude mít lehké. Asi nejtěžší bude se dohodnout se Starosty a nezávislými. I když jejich úřadující předseda Petr Gazdík je obdivovatelem až epigonem knížete a Kalouska, politicky hraje hru, která může obě strany ohrozit. Zkoušet, jestli nám bude líp samotným, nebo spolu, je hodně riskantní.

Starostům a nezávislým se za jejich personální situace tohle lavírování nemusí zrovna vyplatit. Předseda Stanislav Půta je stále vyšetřován. A není zrovna politicky prozíravé pokračovat v nedobré tradici, jak se o to pokoušel nedávno ve Dvaceti minutách na Radiožurnálu Petr Gazdík, svalovat vinu na praktiky vyšetřujících.

Antonín Rašek

Obsah Listů 6/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Kníže

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu