Chvalořeč na Annu Šabatovou

Anna Šabatová

Životopisná data Anny Šabatové dnes najdeme v každé encyklopedii. Narozena v roce 1951 v Brně, v listopadu 1971 zatčena a posléze odsouzena na tři roky vězení za účast na letákové akci k parlamentním volbám, spoluzakladatelka a v roce 1986 mluvčí Charty 77, v roce 1978 spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po sametové revoluci v letech 2001–2007 zástupkyně tehdejšího veřejného ochránce práv Otakara Motejla, posléze, v letech 2008–2013 předsedkyně Českého helsinského výboru. Od února 2014 veřejná ochránkyně práv.

Podstatné je, že život Anny Šabatové v sobě zahrnuje nejméně tři různé životy, které by stačilo prožít většině z nás. A protože je aktivní a nezdá se, že by ve své aktivitě polevovala, možná těch životů zvládne zažít ještě několik.

Jeden život je životem ženy pokračující v rodinné tradici. Většina z vás přinejmenším podle jména zná otce Anny Šabatové Jaroslava Šabatu. Příslušnost k rodině pro ni znamenala dětství a dospívání po boku otce, který byl na jedné straně výrazným představitelem reformního proudu v Komunistické straně Československa, univerzitním pedagogem a, řečeno dnešními slovy, komentátorem veřejného dění, zároveň ale byl „potížista“.

Poznali to oba, když začátkem normalizace postupně ona, on i její dva bratři skončili ve vězení kvůli šíření letáků v souvislosti s parlamentními volbami. Později tu stejnou zkušenost zažila i v důsledku vztahu se svým manželem Petrem Uhlem.

Rodinná část životů lidí, kteří se postavili státně byrokratické diktatuře sedmdesátých a osmdesátých let a kteří své zkušenosti přenášejí do dnešní doby, je nezastupitelná. Mají zkušenost a díky ní i schopnost citlivě rozpoznávat momenty, na kterých se společnost láme a může otočit i do protisměru.

Druhý život bych zmínil v souvislosti s jejím vzděláním. Mnozí si myslí, že Anna Šabatová je lidskoprávní aktivistka, ale málokdo ví, že poprvé začala studovat už na konci šedesátých let a že studium historie a filozofie tehdy nemohla dokončit z politických důvodů.

Bylo by samo o sobě obdivuhodné, když řekneme, že vysokou školu, a sice bohemistiku na pražské Filozofické fakultě, mohla dokončit až po sametové revoluci. A že poté ještě získala doktorát z teorie práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a několik let učila na Katedře sociální práce FF UK v Praze.

Vztah se studenty, akademická otevřenost a zkušenost s vedením dospělých lidí a lidí vstupujících do společenského života je významnou schopností, kterou může uplatnit kdekoli ve své veřejné práci.

Třetí život Anny Šabatové už je veřejný maximálně a v heslech jsem ho zmínil na začátku své stručné promluvy. Zahrnuje aktivitu ve prospěch lidských práv v disentu i dnes, v tolika formách a institucích, že byla oceněna stáními vyznamenáními několika zemí.

Že cenu Pelikán 2015 dostává žena s tímto životním příběhem, mám za přirozené. A dovolím si jen podtrhnout, že přínos Anny Šabatové k politické kultuře a občanskému dialogu je i v tom, kolik nekulturních reakcí dnes ke své osobě a ke své práci slýchává na sociálních sítích i veřejně, protože bere jako svůj úkol obhajobu práv menšin v době, která čím dál hlasitěji mluví o ochraně práv nějak popisované většiny.

Politické kultuře českého prostředí bude Anna Šabatová sloužit dál. Přejeme jí to všichni. Zároveň jí ale přejme i to, aby dokázala obhájit roli a sílu úřadu veřejného ochránce práv v českém ústavním a právním systému.

Objevují se totiž návrhy na omezení pravomocí ombudsmana nebo i zavedení možnosti jeho odvolávání před vypršením mandátu ve chvíli, kdy by začal postupovat v nesouladu s názory vrcholných ústavních činitelů. V tom má za co bojovat nejen ona, ale i my všichni, kdo se hlásíme ke stejným principům jako Anna Šabatová.

Lukáš Jelínek

V Olomouci 26. listopadu 2015

Obsah Listů 6/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Chvalořeč na Annu Šabatovou

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu