Antonín Rašek

Budou u nás uprchlíci vyrábět zbraně?

Ministerstvo vnitra ČR začátkem minulého roku založilo a financuje s podporou Evropského uprchlického fondu projekt na pomoc integraci cizinců. Měl existovat do poloviny tohoto roku, ale jeho aktivity trvají. Jako kdyby resort tušil, že se migrace stane hlavní bezpečnostní hrozbou. Cílem projektu je podle dostupných pramenů především poskytovat sociálně právní poradenství, asistenci azylantům při jednání s úřady a osobní ochranu. Poradny byly zřízeny v Praze, Kolíně, Mladé Boleslavi a v Liberci.

V rámci projektu je podporována i publicistika. Je to zřejmé z článku Fatimy Rahimi Ať uprchlíci vyrábějí zbraně, před kterými utíkají (Deník Referendum, 16. 7.). V jeho závěru je uvedeno: Text vychází v rámci projektu na integraci cizinců financovaného Ministerstvem vnitra ČR. Fatima Rahimi je Afghánka. Studuje Evropské kulturní a duchovní dějiny na Fakultě humanitních studií; pracuje jako redaktorka Deníku Referendum a v Amnesty International. Přišla k nám před patnácti lety jako uprchlice a bojuje obětavě a odhodlaně za jejich práva. Svědčí o tom expresivní titulek článku. Jiný má název podobný: Imigranti jsou jen čísla. Házíme je do jednoho pytle. Tento název jako by ospravedlňoval název a obsah toho druhého. Vyšel také s podporou projektu. O tom, co si myslí o názorech na Afghánce, svědčí název jednoho rozhovoru s ní: Afghánistán je pro každého terorista, písek, burky a chlapi s kalašnikovem. Je to přesné a jazykově osvěžující.

V článku, který ovlivnil i titulek toho mého, se autorka zabývá problémem trápícím nejen bezpečnostní analytiky, ale i většinu občanů. A sice jestli naší výrobou a prodejem zbraní nepomáháme rozdmychávat ozbrojené konflikty nebo je udržovat jako doutnající. Právem nám vyčítá, že to tak může i být, přitom uprchlíky z těchto ohnisek napětí nechceme přijímat.

Nerespektuje to, čemu se říká politická korektnost, a nebojí se říct, jaký má názor na vyzbrojování represivního režimu v Saudské Arábii, která je v hodnocení úrovně demokracie na 160. místě. Podobně je to s jinými zeměmi, uvádí autorka, kam prodáváme zbraně.

Bezpečnostním analytikům a většině čtenářů asi začne tuhnout krev v žilách v okamžiku, kdy dorazí v závěru k větě: „Pokud náš zbrojařský export tak vzkvétá, řešení je jasné: uprchlíky zaměstnat ve zbrojovkách a do jejich domoviny posílat zbraně, které vyrobí.“

Ten námět by autorka měla vysvětlit nejspíš po lopatě. Mínila-li jej ironicky, nebo vážně. Už tak máme s heterogenním složením uprchlíků starosti. A nejvíc právě vnitro. Takže by to možná za ni mohli vysvětlit jeho úředníci, když je to napsáno s jeho podporou.

Jiná situace by nastala, kdyby uprchlíci, stejně jako naši vojáci za první a druhé světové války, organizovali své legie nebo vstupovali do jednotek, které bojují proti Islámskému státu.

Antonín Rašek

Obsah Listů 5/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Budou u nás uprchlíci vyrábět zbraně?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu