Antonín Rašek

Když teče voda nejen do bot

Když se sloupek rtuti teploměru blíží čtyřicítce, začneme si uvědomovat, co pro nás znamená voda. Zvlášť když chybí. Ve světě už je dávno strategickou surovinou a podle našich aktuálních zkušeností i bezpečnostní hrozbou.

Lucie Fialová nazvala rozhovor s generálním ředitelem Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) Petrem Mrkosem „Dejvická havárie byla výjimečná, přirovnal bych ji k živelní pohromně“ (Právo 29. 6.). Novinářsky přitažlivě, významově problematicky. Je zavádějící.

Nechala se svést ředitelovými slovy, že údajně šlo o shodu nešťastných náhod: „V tom samém místě prasklo vodovodní potrubí a po vypuštění vodovodního řádu kvůli výluce a opravě se do něj dostala odpadní voda z kanalizace.“

Jenže živelní pohromou by to bylo v případě, kdyby se tak stalo třeba přívaly vod po průtrži mračen, zátopou a podobně. Ne chybnými lidskými aktivitami. Příčinou bylo nestandardní křížení vodovodního a kanalizačního řadu, vodovodní byl pod kanalizačním.

Je udivující, že problém PVK po desítky let neřešily, zvláště když jejich vlastní průzkumy ukazovaly, že stav kanalizace je v dané lokalitě katastrofální. Na Radiožurnálu se objevila dokonce zpráva, že vážné problémy má čtvrtina sítě. A není možné se donekonečna vymlouvat na minulý režim.

Potíž je v nedostatku investic do kanalizační a vodovodní infrastruktury v celé ČR. A to proto, že se kdysi jedna organizace rozdělila na dvě. Na vodě soukromé nadnárodní firmy ročně dvě miliardy vydělávají, na infrastrukturu státní a obecní peníze chybějí. Rozdělení se zdůvodnilo tím, že dotace EU na nové sítě nemohou čerpat soukromé firmy. Státní a komunální je ale nemohou čerpat v případě, pronajmou-li svůj majetek na více než dvacet let. Ale to se stalo všude.

A tak zatímco v roce 1989 krychlový metr vody stál osmdesát haléřů, dnes také osmdesát, ale korun. Zisk v jednom jihomoravském městě se rozdělil tak, že poskytovatel vody dostal 75 milionů, vlastník infrastruktury milionů pět. Je to podle znalců obvyklý standard.

Generální ředitel PVK se nám neostýchá říct, že Pražané za vodu a stočné platí jen 1,3 procenta svých výdajů. A nezapomíná k tomu dodat, co Češi strašně milují, že na alkohol a cigarety dávají procenta tři. A nejsou ochotní dát 30 Kč lékaři, ale za psa dali tisíce veterináři. Kolik zaplatíme v budoucnosti, závisí prý na magistrátu. Francouzská Veolia jako vlastník PVK si údajně své investice ve výši 6,2 miliardy ještě nepokryla. Byly investovány jinde. Nebudu se divit, když se u nás objeví nějaký Alexis Tsipras a založí Syrizu.

Vláda, Praha a obce by si jako v případě elektřiny měly uvědomit, že voda je strategická surovina i bezpečnostní hrozba. Zatímco situace za blackoutu se už běžně nacvičuje, v případě vody se asi čeká na větší malér, než se stal v Dejvicích.

Antonín Rašek

Obsah Listů 5/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Když teče voda nejen do bot

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu