Pavel Šaradín

Jak psát o Evropské unii

Před rokem vyšla i v češtině kniha rakouského spisovatele Roberta Menasseho Evropský systém: občanský hněv a evropský mír (Praha 2014). Autor se vydal do Bruselu, chtěl napsat román z prostředí evropských úředníků a na tzv. přebyrokratizované soukolí institucí pohlížel velmi kriticky.

Možná jako většina obyvatel členských zemí. Z bruselského pobytu nakonec vzešla kniha, nikoli ale román, nýbrž esej. Menasse při sbírání podkladů a rozhovorech s úředníky konstatoval pět překvapení, které poopravily jeho kritický názor: (1) Evropská komise je otevřená a transparentní instituce, (2) úřednický aparát Komise je velmi štíhlý, (3) tento aparát je extrémně skromný, (4) je také levný a (5) Menasse dodává, že úředníci jsou veselí lidé.

Esej obsahuje řadu reminiscencí i aktuálních soudů, autor připomíná všelijaké poválečné zákruty, které vyžadovaly schopnost nadhledu a porozumění a obrovský kus solidarity. Nakonec se snaží ukázat, že existence národních zájmů, států a identit je to, co evropský projekt nesmírně brzdí.

Nemáme k dispozici mnoho podobných knih, spíše se propagují všelijaké „skryté dějiny evropské integrace“, bezhlavé kritiky a moralistní pózy, které lze shrnout: vidíte, já jsem vám to říkal, jak to dopadne. Nevadí vůbec, že Tomio Okamura snaživě sbírá podpisy pod petici o vystoupení České republiky z Evropské unie. Nevadí ani, že jinou petici proti imigraci sepsal a distribuuje Václav Klaus. To všechno jsou projevy, které k demokracii patří a do značné míry ji posilují. Bohužel jsme si však navykli házet vše špatné na Brusel a dnes stojíme před vrcholem tohoto přístupu.

Masivní uprchlickou vlnu nezvládáme, ukázala se naše nepřipravenost. Angela Merkelová svými vstřícnými slovy udělala chybu, jak sama přiznala. Jistě nemají zaznívat poněkud nervózní slova o tom, že kdo nepřijme imigranty na základě kvót, nemůže čerpat evropské fondy. Stalo se, Evropa je opravdu v nesnadné situaci. Můžeme teď zaujmout dva postoje: nadávat Bruselu, Německu a povýšenecky s Klausem a Zahradilem tvrdit, že kvóty jsou útokem na naši suverenitu, nebo si uvědomit, že problémy našich přátel jsou i našimi problémy, a být solidární.

Debata o imigrantech nám ukázala velmi mnoho, především o nás samotných a našem myšlení. Moc dobře na tom nejsme, prohráváme s xenofobií, populismem a krátkou pamětí. Je pravděpodobné, že naše povrchní debaty se podepíší i na vztahu k Bruselu. Zase o něco klesne důvěra. Ta je přitom klíčová k tomu, abychom mohli politiku EU hodnotit střízlivě a realisticky. Proto jsem tu na začátku zmínil Roberta Menasseho. Ta útlá kniha by se měla číst od středních škol.

Nedávno jsem jel vlakem do Prahy. Z nabízeného tisku jsem si vzal Lidovky, postarší pár naproti si poručil Blesk. Pavlu Teličkovi Ázerbájdžán zrušil oficiální část cesty, kvůli jeho upozornění na porušování lidských práv. Muž pravil ženě: „Podívej se na to! Ten kryptokomunistickej h... Telička! Dobře mu tak. Kripl jeden!“ Chvíli jsem přemýšlel, mám-li se do debaty zapojit. Ale rezignoval jsem. Číst Menasseho je inspirativní, ale stačit to nebude.

Pavel Šaradín

Obsah Listů 5/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Jak psát o Evropské unii

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu