Tomáš Tichák

Švédský trojúhelník

Chtěl jsem se vyhnout tématu, které vládne takzvanému veřejnému prostoru i tomuto číslu Listů. A zamyslet se třeba nad tím, proč mají zámky dva západy, když by stačil jeden, vlastně ten druhý – vždyť kdo zamyká na jeden západ? Anebo se aspoň nad obsedantní téma dnešních dnů povznést a zkusit přijít na kloub tomu, proč znovu a znovu cosi, co se nás vlastně ani netýká, nás zčistajasna tak rozruší a příkře rozpoltí jako kdysi Klausův pád, Lisabonská smlouva a tak dále. Nové vzrušení překryje pokaždé předchozí, které zapadne za obzor tak rychle, jak nad něj vyšlo. Ukrajina už není předmětem sporů, teď jsou na řadě nelegální uprchlíci, jak jsou nazýváni. (Zdá se mi, že je to protimluv, ale tím už se vlastně řadím do jednoho z táborů.)

Nedaří-li se povznést se, zkusím jít naopak do hloubky. Je zde totiž záhada. V magazínu Lidových novin z 18. září byla spisovatelka Petr Hůlová, autorka rozhlasového fejetonu „Přestaňme se tvářit nadřazeně vůči těm, kdo se bojí uprchlíků“, dotázána: „Statisticky největší procento vražd, loupeží, válek páchají muži ve věku, kdy mají nejvíc testosteronu. A těch je mezi migranty většina. Co se stane, když v Evropě tolik mužů přibude?“ – Takto skutečně zněl dotaz novinářky Aleny Plavcové. Spisovatelka řekla, že je to alarmující a nikdo se tím nezabývá. Jenže chyba lávky, zabývá. Jiný spisovatel, Benjamin Kuras – dávný to uprchlík z Československa do Británie. V pořadu Interview Čt 24 dne 24. srpna doslova řekl: „Když vidíte ty tisíce, a jsou to chlapi vojenského věku, kteří jsou rozprostřeni po těch italských městech a plážích – a oni přišli bez ženských. A teďka tam chodí po těch plážích a tam jsou hezký holky v bikinkách a oni se snaží jim prodávat brýle. To nebude trvat dlouho, než jim, jak se říká, prdne v kouli a po nějakejch těch holkách si šáhnou. Jako že to dělají dneska už ve velkém ve Švédsku.“

Jak jsem to uslyšel, hrklo ve mně. Vybavila se mi totiž šestnáct let stará vzpomínka z makedonské metropole během bombardování Jugoslávie. Přecpané autobusy MHD svážely kosovské uprchlíky od hranice do rozlehlých uprchlických táborů za městem. Seděli jsme v zahrádce restaurace na kraji Skopje se zde provdanou Češkou, nad hlavami létaly vrtulníky Apache a občas zakličkoval oblohou i Tomahawk. Vysvětlovala nám: „Albáncům nesmíte věřit, jsou to podvodníci, něco jako u nás cikáni. Sami si spalují domy a doklady, aby mohli odejít na lepší.“ Načež zašeptala spilenecky: „A všimli jste si, že mezi těmi Albánkami nejsou blondýnky? – KFOR je selektují a odvážejí autobusy do Švédska.“

Nepíšu o tom poprvé, teprve teď se mi to ale propojilo. Ve Švédsku se děje cosi podivného. Domorodci si tajně přivážejí muslimské blondýnky, zatímco po jejich ženách sahají testosteronu plní islamisté? Zmíněný Benjamin Kuras to však ještě víc zamotává. Na námitku redaktorky, zda ti muži nejsou do Evropy vyslaní svojí rodinou, která, až tady získají azyl, za nimi přijede, reaguje přesně takto: „Ale to je ještě horší. Když tam přijede pak rodina s dvanácti strejčky a patnácti babičkami a teď se o ně budeme muset o všechny starat.“

Aby zmatku nebylo málo, v parlamentní debatě začátkem října zareagovala na podobný argument poslankyně za ANO, novinářka Jana Lorencová slovy, že pokud by za nelegálními uprchlíky jejich rodiny přijely, je třeba pamatovat, že legálně provozují mnohoženství. Z toho už jde opravdu hlava kolem, a to jsme ani nepomysleli na další multiplikační faktor – švédskou trojku. V každém případě zde máme skandinávskou obdobu bermudského trojúhelníku, v němž se ztrácí logika. Anebo na ni jen náš rozum nestačí? Co třeba zapojit zbrusu nový ostravský superpočítač?

Ale nakonec mě napadá, že se mohu přece jen vrátit k otázce zámku z úvodu: Než počítač dopočítá, zkusím se přestat tvářit nadřazeně vůči těm, kdo se bojí uprchlíků, a zamknu se doma na jeden západ.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 5/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Švédský trojúhelník

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu