Jazyk
Aneb kde najít hranici mezi psaním zvlášť a dohromady v případě tzv. příslovečných spřeek? Internet se hemí radami i zoufalými dotazy: Jaktoe jsi tak krásná? Mé tajemství: Jaktoe přečtu tolik knih? Jaktoe ČSSD nebojuje proti exekutorské mafii? Jaktoe jsem těhotná? Všechny mají jedno (pravděpodobně jen to jedno) společné – jsou pravopisně nesprávné. Neexistuje varianta jakto, e ani jaktoe, nýbr pouze a jen jak to, e: Jan Čulík nechápe: Jak to, e se student musel omluvit za zákrok proti protiislámskému petičnímu stánku? (parlamentnilisty.cz, 4. června 2015) Rád bych na tomto místě pro jednou, nebo spíše projednou orodoval za inovátorský přístup. Je třeba občas přijmout něco nového – je tomu dva měsíce, omlouvám se za exkurs, co jsem se díky reakci na článek dozvěděl, e chybně pouívám slovo přehršel. Tak jako poděkování za dopis a aby věděli všichni, uvádím na pravou míru – přehršel, přehršle, přehoušle, přehoušel či nářečně přehrštle, prohršle znamená mnoství menší, zvláště něčeho sypkého, a nikoli mnoství nepřeberné, jak jsem si původně myslil.
Jakoto češtinář dostávám často dotazy od přátel, někdy snáze zodpověditelné, někdy nesnadno. Jedna ze snazších otázek směřovala k psaní slova proto – píše se zvlášť, nebo dohromady? Po informaci, e dohromady, následovala otázka sloitější: Proč? S odpovědí obsahující slovní spojení silně lexikalizované jsem neobstál. Slovo proto je zkrátka ve slovníku pevně zakořeněné jakoto spojka. U dávno ne jako spojení předloky pro a zájmena to. Mezi větami Šel jsem pro to do obchodu a Šel jsem proto do obchodu je patrný významový rozdíl. Produktivní češtinářské cvičení: Zkuste vymyslet kontext, kde by byly obě věty správné. Napadá mě: Došlo mlíko. Není to ale úplně ono.
Po velkém českojazyčném třesku vznikla planeta to a měsíc pro, které do sebe narazily, a vzniklo nové těleso proto, nače se přiblíila kometa s názvem e. Kontakt byl nevyhnutelný. Pouíváme ale i přesto jak proto, e, tak protoe. Rozdíl u není tak patrný, a spíše ne významový leí v oblasti aktuálního větného členění a důrazu: Šel jsem do obchodu, protoe došlo mléko, anebo Šel jsem do obchodu proto, e došlo mléko. Cítíme všichni stejně zdůrazněné proto ve druhé větě? Protoe ještě tak nesrostlo.
Takovýchto slov neslov nemáme jen přehršel, máme jich přemnoho. Například například. Ale také kvečeru, naproti, zasvé, zpočátku, doleva, najindy a mnoho dalších. Můeme psát jako jedno či dvě slova, beze změny významu. Spřeky jako ostošest či jakbysmet vypadají ovšem přinejmenším zvláštně, píší-li se zvlášť. Vhodnější se zdá psát je takto: Česká eleznice staví ostošest. Hrozí propadnutí evropských miliard. (byznys.lidovky.cz, 2. června 2015) I přesto, moná kdyby stavěla jen o sto pět, nemusely by mít vlaky u pravidelné dvacetiminutové zpodění, ale buďme rádi, e nestaví o sto sedm.
U některých slov ale dochází k velkým významovým nuancím, napíšeme-li je odděleně. Je jasné, e nebudeme nic psát do hromady, co bychom s tím pak v té hromadě dělali. Podobně komicky by zněla věta: Do Chorvatska v úterý v celku dorazilo 8750 uprchlíků. Bedlivě jsem hledal a samozřejmě našel: Montrealský protokol proto přijala v celku pozitivně i komerční sféra. (Lidové noviny, 28. 8. 2009) Na kusy by jej moc pozitivně nepřijala. Podobný rozdíl najdeme třebas u dvojice namístě a na místě.
V tomto bodě věru nepanuje v češtině pořádek. Namodro můeme psát dohromady, na bledě modro u zase ne. Intuice nám velí psát dohromady nashledanou, MS Word nepodtrhuje, pravopisně správně to ale není. Má oblíbená slova jsou kdytak a stejnětak – ani jedno z nich oficiálně neexistuje, musím je pouívat ilegálně. Splňují však, tak jako jaktoe, kritérium, aby se mohla stát jednoslovnými výrazy: všechna jsou vnímána jako jeden celek. Jaktoe je spojka tak jako protoe a v SMSce by nikoho nenapadlo napsat ji odděleně. Připravím si tedy velký jaktoe-banner a připojím se k rozzuřenému davu češtinářů, demonstrujícímu před Ústavem pro jazyk český AV, a jednou dojde k další pravopisné reformě, doufaje, e nebudu ukamenován.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.