Básníci a jejich místa (41)
Dobrá trafika bývala místem, kam jsem tradičně chodil za školu. Potom jsem tam asi dva roky pracoval, přičem jsem v kavárně často strávil celý den, jeliko jsem si po směně sedl na kávu, šachy, pivo – a u jsem neodešel. Prostor je to osobitý, vyznačuje se vysokou fluktuací obsluhy, často na vás zapomenou nebo přinesou něco jiného. Ovšem ta zahrádka do dvora v létě či na podzim – ta se nezapomíná. Abych nezapomněl: v Praze jsou dvě Dobré trafiky – jedna v Korunní na Vinohradech, druhá na Újezdě.
Dozrává podzim
v zahrádkách Trafik,
plodí podivné představy,
odolává korozím,
plísním a rzím,
následkům otravy
z přišedších zim.
Dozrává podzim
a posuny rafik
o hodinu zpět
plodí podivné představy.
Na hodinu zastaví se tlení,
vlaky zpomalí,
čas ustrne –
a jen hovory od vedlejšího stolu definují bytí:
Víš, co mi včera řekla? e Kamila je tlustá!
Pak odešly a do trafiky přišly dvě matróny.
A dole se dá taky někde sedět?
Tam je sklep.
+
Jedu metrem, za poloprůhlednym tubusem trčí do tmy bezútěšný sídliště; cesta se neúměrně vleče, venku prší. V Trafice hraje táhlá vlezlá hudba. Hučí tu spotřebiče. Doma ena a dítě. Co asi dělají? Zřejmě jim tam taky hučí spotřebiče. Kdy to vezmu kolem a kolem, celý svět – snad pouze s výjimkou oceánů, moří a vodních ploch vůbec, pouští, hor a jiných pustot – celý svět jest pokryt spotřebiči, které hučí. Hučící spotřebiče jsou horší ne Plasmodium malariae neboli čtvrtodenní zimnice.
Dobrá trafika...
Újezd...
To je jiný ne Dobrá trafika v Korunní
Tam je klid...
Tady je taky klid
– jen poněkud hlučnější
... Samota
Můeš tu taky...
Kouřit doutníčky
A pít...
Presso s mlíkem
I vavřince
Jen se tak nějak stejská...
Po domovu
Dětství a mamince
Spočítám své drobné...
Mince
A spočinu...
Zjistím co mě čeká
A nemine
V dalších dnech
Mého bytí
Kdo mě chytí?!
Kdo mě zastaví?
Kdo mi poví?
Co a jak
Jak dál
Kam dál
Kam dřív...
Kdo má na mě vliv?
Jen tady
V Dobrý trafice...
Chci nepodlehnout...
Panice
Jene je tu ruch
Těkne vzduch...
A moře volnosti
Paradoxně
Připomíná
Jen imitace
Páření plejtváka obrovského
Já vím
e tomu nemůeš rozumět
Já vím
e nemůeš chápat
Ale zkus to...
Zkus si vzpomenout
Na Jáchyma Topola
Na plejtváky
A na moře
Na moře
Které je daleko...
Dost daleko
Z Dobrý trafiky na Újezdě
Snad je mu blí
Dobrá trafika v Korunní...
Jsou jen dvě
Dobrý trafiky
Chtěl bych znát
Víc Dobrejch trafik
Jene jsou jen dvě
A ty nevíš, kterou si vybrat
Kadá je jiná
A obě jsou stejný...
A obě jsou stejný?
Kadá je jiná...
Nad městem září neóny
Je vůbec divnej čas...
Skutečnost zkrášlí citróny
Noc černá kolomaz
Tou nocí jezdím sem a tam
Nejedu nikam<
Jenom tak tikám
A v kapse citrón nahmatám...
Rozkrojit ostrým noem
Zlatavé citróny
Vychutnat poslední zbytek
Sluneční koróny...
Jsem citrónový kníe
A svědomí mě hrye
A utápím svůj al
Kdy Bůh mi citrón dal
Citróny váím na kila
Ty utlumí mou zlost
Nejdřív jen čistá tequila
Pak boská kyselost...
Dřevěný stůl se zašlou šachovnicí
Čtyři nohy má
A pod nima parkety
Značně zničené
Dřevěný stůl se zašlou šachovnicí
A na tom stole letitá špína
A mraky věcí
Ledabyle pohozených
Popelník, sklenice
Sešit a tuka
Váky a muška
A mraky věcí
Ledabyle pohozených
Dřevěný stůl
Respekt a tabák
A mlhoviny dějů
Stolem proitých
Kolik jen partií v šachu?
Nadějí, ale i strachu?
– Stůl má svůj svět
Jako i ivot
Anebo jinak:
Je jako vesmír
Má zákonitosti
A pravidla
Dřevěný stůl se zašlou šachovnicí
Čtyři nohy má
A pod nima parkety
Značně zničené
Jan Kovanda (1987) studoval obor Aplikovaná ekologie na Fakultě ivotního prostředí České zemědělské univerzity, ale studium nedokončil. Přes dva roky pracoval v kavárně Dobrá trafika. V současnosti pracuje v časopise dTest a jako korektor v časopise Artikl. Publikoval v Lidových novinách a ve sborníku Vranovský výběr.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.