Josef Kašpar

Jsou Češi na téže lodi?

Pohled z Itálie

Zprávy o problémech s migranty na Balkáně, v Maďarsku a nakonec i v Rakousku a Německu vedly k tomu, že příliv běženců na jihoitalské břehy se vytratil ze stránek tisku i pozornosti televizních zpravodajství. Nicméně pokračuje, k čemuž přispívá i neobvykle příznivé počasí letošního roku. Od 18. do 20. září plavidla různých národností a především jednotky nasazené do akce „Triton“ vysadily na Lampeduse, Sicílii a Kalábrii více než 6000 uprchlíků. Vzhledem k tomu, že je lépe organizována jejich distribuce po celé Itálii, během posledních dvou měsíců nedošlo k bouřlivým protestům obyvatelstva měst a obcí, které si příchod migrantů nepřejí. K tomu se ale ještě vrátím.

Není žádné tajemství, že nejen česká či slovenská vláda, ale i Berlín a Paříž kritizovaly Itálii za to, že dostatečně nekontroluje a neidentifikuje osoby, které se dostaly na její území. A většina italských médií to byť bez velkého nadšení i připustila. Ministr vnitra Angelino Alfano na to 16. září odpověděl bilancí prvních osmi měsíců roku 2015: „Navrátili jsme více než 9000 osob, které neměly nárok na azyl. A v zahraničí se často zapomíná na to, že to je nákladná záležitost – je nutno zaplatit dopravu i policejní doprovod. Navíc bylo zatčeno 485 převozců. A to určitě zločineckým gangům ztížilo situaci a je možné, že zvýšený tlak tzv. balkánské trasy je následkem úspěšnějšího boje na úseku moře mezi Libyí a jižní Itálií.“ Podle jeho slov se v druhé polovině září v Itálii nacházelo asi 97 000 migrantů.

K částečnému uklidnění atmosféry vedly i dramatické události na Balkáně a v Maďarsku. „Mám dojem, že si konečně všichni uvědomili, že problém migrantů se netýká pouze nás, Řecka či Malty, ale celé Evropy,“ řekl ministr zahraničí Paolo Gentiloni. „Víme všichni, že organizace není silnou stránkou našeho státu, ale aspoň si můžeme říct, že takové scény jako ty, které jsme viděli na Balkáně či v Maďarsku, se u nás nikdy neudály,“ komentoval v Corriere della Sera politolog Angelo Panebianco.

A přicházím k otázce, kterou by dle mě nejen v Praze neměli podceňovat.

Četl jsem dopisy různých čtenářů českých médií, ve kterých podrážděně reagovali na „okřikování“ západními státy za to, že na svém území nechtějí přijmout jisté kvóty uprchlíků. Chápu, že v Čechovi vzhledem k našim historickým zkušenostem jakýkoliv příkaz přicházející ze zahraničí vyvolává negativní reakci. A že bruselská Komise často udělá vše možné, aby se na ni občané dívali jako na nedemokratického byrokrata, je také pravda.

Jenže v Itálii – nevím, jak je to ve Francii či Beneluxu – se šíří dojem, že pro Českou republiku členství v Unii, jak se vyjádřil jeden význačný český politik, bylo opravdu jen „sňatkem z rozumu“ a že ji chápe jako jistý český poslanec, když před pár lety v Římě prohlásil: „Unie, to je o penězích.“ Jde určitě o peníze, o mnoho peněz, ale ne jen o ně. A i když se ponechají stranou ideály, které po válce přispěly k evropské integraci, panuje zde přesvědčení, že v dnešním světě charakterizovaném starými i novými giganty (Čína, Indie, Brazílie atd.) je sjednocená Evropa jediný způsob, jak si zachovat možnost rozhodovat sami o svém osudu a nebýt vystaveni tlaku těch větších. A to s sebou nevyhnutelně nese i potřebu vzájemné solidarity. „A ta,“ jak se vyjádřil Ferruccio De Bortoli, donedávna šéfredaktor milánského Il Corriere della Sera, „jak se zdá, země bývalé Varšavské smlouvy příliš nezajímá. Nikdo se nemá a nesmí donucovat, problém je hlubší – asi škála jednot není stejná. A nad tím by se tradiční členové Unie měli zamyslet.“

Samozřejmě není pravda, že v Itálii nejsou a nebudou s migranty problémy. Postačí připomenout nedávné rozhodnutí regionálního parlamentu Lombardie, tedy nejlidnatější a nejbohatší italské oblasti. Na návrh Ligy severu prošlo nařízení, podle něhož majitelům hotelů, kteří na území Lombardie hostí uprchlíky, regionální orgány již nebudou poskytovat subvence. „Hotely tu jsou pro turisty nebo návštěvníky, ne pro migranty,“ sdělil guvernér Lombardie Roberto Maroni.

V obci Netro v severoitalském Piemontu se zase obyvatelé vzbouřili proti místnímu faráři, který chtěl přivést migranty do vesnice. „V žádném evangeliu nestojí, že se mají příjímat lidé, kteří by mohli ohrozit bezpečnost domácího obyvatelstva,“ prohlásil starosta obce. Zprávy o přestupcích, občas i trestných činech nově příchozích nechybějí. Před měsícem jeden Senegalec, který několik měsíců žil ve sběrném táboře Mineo nedaleko sicilské Catanie, zavraždil, patrně s místními spolupachateli, dva staré důchodce poté, co je okradl a zbil.

Ale i tak průzkumy veřejného mínění ukazují, že Liga Severu, která si z protestů proti migrantům udělala hlavní téma politické propagandy, nedokáže dosáhnout více než 14 % hlasů. A když Lombardie prohlásila, že hoteliérům hostícím uprchlíky odebere subvence, římská vláda prohlásila, že peníze přijdou ze státní pokladny. A starostovi v Netru prefekt sdělil, že „migranti přijdou, ať si on s tím bude souhlasit či ne“.

OECD prohlásila, že v letošním roce v Evropě požádá o azyl milion lidí. Distribuce těch 140 000, o níž se jedná v Bruselu, neznamená určitě žádné řešení, jak správně říká pražská vláda. Ale v podobné situaci nemá perspektivu postoj „ať si to vyřeší ten, kdo to způsobil, nás se to netýká“. Protože se nacházíme všichni na stejné lodi. A přiznám se, že se mi jako Čechovi příliš nelíbí, když lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn prohlásí: „Doufám, že Polsko přesvědčí ostatní členy Visegrádské čtyřky k větší solidaritě.“

Josef Kašpar (1946) je novinář, působí v italských i českých médiích. Žije v Římě.

Obsah Listů 5/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Josef Kašpar

Jsou Češi na téže lodi?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu