Jiří Němec

Západ spoluzpůsobil uprchlickou krizi

Málo se mluví o tom, že to byl Západ a především USA, kteří mají svoji vinu na současné situaci. Na počátku byl rozvrat nesporně nedemokratických polofeudálních režimů v Iráku, Afganistánu, Libyi a Sýrii. Ono je to s vývozem demokracie západního typu složité. Spojit s v boji proti zlu bývá snadné, ale položit pevné základy nového vládnutí, tam už jednota selhává. Jarní, letní či podzimní revoluce před pár lety slavně zvítězily. V arabském světě padly dlouholeté politické modly V Egyptě pak, podle mě naštěstí včas, převzala moc armáda – žádné uprchlíky z Egypta jsem nezaznamenal. V Libyi se mocenské vakuum asi hned tak nevyplní, o Iráku či Afghánistánu nemluvě.

Na USA a Západem podporované změny režimů v severní arabské části Afriky je možno se dívat různě. Kdo by nepřál komukoliv na světě kouzlo svobody a demokracie, nejlépe našeho typu. Je však reálné to očekávat v arabských zemích? Nebo snad existuje někde v těchto zemích skutečně demokratický režim? Historicky tam vždy vládli panovníci s téměř absolutní mocí, ať už se jejich funkce nazývala prezident, král nebo vůdce. Tu celkem lidumilný, jinde naopak striktně absolutistický, vždy však vládnoucí pevnou rukou spojenou silným stiskem s armádou. Pád takového monarchy doposud zatím vždy vedl jen k dvěma variantám vývoje: buď na jeho místo nastoupil jiný vládce a převzal časem jeho manýry (jako Mubarak po Sadatovi), nebo zvítězila „demokracie“ islamistického střihu (jako v Íránu po šáhově pádu). Islamistická republika je asi to vůbec nejhorší, co by mohlo Egypt a celý Blízký východ potkat. Demokracie není vždy jen evropská a monarcha jen aristokrat typu anglické královny. Jenže všude, kde se stane jakékoliv náboženství podstatou státní politiky, třeba i pod praporem demokracie, nakonec té skutečné demokracie jakožto možnosti volby moc nezbude. Nelze ale zároveň zapomínat, že důvodem nepokojů byla a je především tristní ekonomická situace obyčejných lidí v arabských státech, bez ohledu na způsob vládnutí. A ta se hned tak nezmění a náhražkou může být – Islamistický stát!

Evropa a USA by neměly nikdy zapomenout, že na Blízkém východě existuje více než 60 let skutečný výsadek evropské civilizace a demokracie – Izrael. Tento demokratický stát obklíčený mořem a arabskými sousedy to nikdy neměl jednoduché. Kdy jindy, když ne teď, si zaslouží podporu demokratického světa?

Kaddáfího režim byl absurdní a do značné míry zločinný a šílený, ale troufnu si tvrdit, že obyčejní Libyjci možná vzpomínají, že za jeho časů tam nějaká vláda byla a že se tam ve velkém nezabíjeli lidé a bylo co jíst. Co by čekalo a možná čeká Sýrii po možném pádu Assada, lze na základě libyjských zkušeností bohužel předjímat. Možná je už na čase místo hledání práva, spravedlnosti a evropské demokracie volit spíše to menší z nabízených zel. Co je horší pro Sýrii, Assad, nebo Islámský stát? A co je lepší pro Západ a EU? Jak pomoci vyřešit uprchlickou krizi? Alespoň tyto tázky by si evropští politici měli začít klást. Revoluce v arabském světě před pár lety slavně zvítězily, ale to se stalo koneckonců i v Rusku v roce 1917. Ošklivý příměr? Ani nemyslím.

Obsah Listů 5/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Západ spoluzpůsobil uprchlickou krizi

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu