Poslouchat Petra Fialu nebo Miroslava Kalouska znamená dobrovolně se vystavit situaci, e sedíte u gramofonu, kde jehla přehrává stále stejnou dráku. Hraje Andrej Babiš a biopaliva a zavedení registračních pokladen. Fialův pláč nad trpícími slušnými podnikateli a ivnostníky si kadý posluchač, divák a čtenář vytrpěl u nesčetněkrát. A ve volebních preferencích se to neodráí. ODS se u nějakou dobu potácí na pátém místě se sedmi procenty. To je tak na deset poslanců. Kdy v ebříčku postoupí, spadne za ní TOP 09. V oblibě je Fiala u pětiny respondentů, Kalousek u kadého osmého. Za nimi je jen Marek Černoch z Úsvitu.
Kritika Babišova střetu zájmů je zásluná, není ale přesvědčivá. V případě biopaliv jde pouze o onglování s nepravdivými, a tudí i nepřesvědčivými čísly. Jako kdyby ODS a TOP 09 neměly odborníky, kteří jsou schopni argumenty připravit.
Co proto nejvíc na kritice stran se vzdělanějším elektorátem překvapuje, je paradoxně její intelektuální úroveň. Kritika by měla především poukazovat na nebezpečí korporativismu, který je s Babišovým vládnutím spojen. Ale šéf politického hnutí ANO jim asi víc ne představitel tohoto politického systému vadí jako spojenec sociálních demokratů. Přitom Fiala na kongresu strany mluvil o evoluci strany, kterou alegoricky vyjadřuje pták letící ne jako dosud doleva, ale vzhůru – do budoucnosti. ODS je prostě pro něho v cajku, a to nejen pokud jde o finance.
I kdy občanští demokraté preferují jako priority jednotnou daň ve výši 19 procent, odmítnutí eura a uprchlických kvót, nejvehementněji se v souvislosti s registračními pokladnami stavějí za ivnostníky. Jako kdyby byli jejich posledními voliči. Jene pokladny jsou znakem spravedlnosti. Většině lidí se asociativně vybaví a alegorický okamik, kdy mají uhradit nějakou slubu: Chcete zaplatit na fakturu, nebo hotově? Zvolíte-li platbu v hotovosti, můete si být jisti slevou. Pro pokladny je i mnoho ivnostníků. Vědí, e platit daně a pojištění znamená mít i větší důchod. Nemluvě o poctivosti. Leckdo od slovenských nebo polských hranic vám přitom sám řekne, e účtenky třeba u našich severních sousedů u nejsou téma. Účtenku dostanou na kedlubnu na trnici i k novinám v trafice. Místní vám rádi řeknou, e tuto část historie u mají za sebou a teď jsou spokojeni.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.