Ať si říká kdo chce co chce, na rozdíl od mnoha jiných zákonů, které se často měnily a novelizovaly málem ještě dříve, ne nabyly účinnosti, zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, se jejím tvůrcům povedl. Po zavedení přímé volby prezidenta, co politici občanům sice slíbili, ale společně asi věřili, e to nakonec legislativním procesem moná úspěšně neprojde, byl jako první přímo zvolený prezident zvolen Miloš Zeman a s ním přišly potíe.
Vláda schválila a do poslanecké sněmovny předloila návrh na změnu ústavy (a pozor: vládní koalice nemá ústavní 3/5většinu v poslanecké sněmovně potřebnou ke změně ústavy!), kdy se má např. změnit postup jmenování členů bankovní rady České národní banky, kdy návrhy prezidenta by měl propříště posvětit senát, obdobně jako tomu je u kandidátů na ústavní soudce, zjednodušuje se monost podání ústavní aloby na prezidenta, vlastně skoro všechny navrhované změny se týkají výhradně pravomocí prezidenta. Navíc je tam vlastně jen tzv. klouzavý mandát, kdy by se ministr nemusel napříště obtěovat poslaneckými povinnosti, které získal od nás, od občanů. K tomu jen malou poznámku: umíte si však představit, e by se např. paní Merklová vzdala mandátu poslankyně Bundestagu, protoe je kancléřkou SRN?
Přímo zvolený prezident má u z principu přímé volby fakticky mnohem větší politický prostor ne jeho předchůdci. Miloš Zeman nesporně v praxi ověřoval mnohem více a razantněji všechny výhody a také nevýhody přímé prezidentské volby a z toho odvozeného nového postavení prezidenta. Kdo tvrdí, e prezident ČR má malé pravomoci, ten českou ústavu asi pořádně nepřečetl. Třeba jenom všechny jmenovací pravomoci, zejména ohledně ústavních soudců, kde vstupuje prezident výrazně vzhledem k širokým pravomocem ústavního soudu na pole politiky a kde Miloš Zeman v Senátu se svými kandidáty velmi uspěl, jmenování členů bankovní rady ČNB, kde prezident zásadně ovlivňuje ekonomickou politiku země, nebo třeba právě spousta jmenovacích – odvolávacích úkonů ve vztahu k vládě, kde skutečně nejsou ústavou stanoveny lhůty k jejich provedení atd.
Faktem je, e vlastní psané ústavní prezidentské pravomoci se zavedením přímé volby nijak nezměnily, co teď povaují mnozí za chybu a chtějí to nyní novelou ústavy napravit. Právě tady bych však byl velmi zdrenlivý. Vdyť samotný způsob volby dává prezidentovi silnější politické postavení a povauji za velmi zvláštní je ústavní novelou naopak umenšovat. Např. pokud jde o ono jmenování členů bankovní rady ČNB, podle mého názoru by tak do jmenovacího aktu ingerencí senátu jenom o to více vstoupila stranická politika, jak tomu leckdy v minulosti bylo u kandidátů na ústavní soudce, kdy byli senátem odmítáni nikoliv pro svou nedostatečnou odbornost a právnickou erudici, ale kvůli stranickému politickému posuzování jejich předchozí soudcovské či jiné právnické činnosti. Není však ádná vůle vypustit např. čl. 26 ústavy, e poslanci nejsou vázáni ádnými příkazy (ani svých politických klubů – tzv. vázané hlasování), co vůbec nikdo dlouhodobě nedodruje, nebo třeba umonit hlasování o pozměňovacích návrzích senátu jednotlivě, ne jen jako jeden celek, co poslanecké sněmovně znemoňuje přijmout i velmi rozumný konkrétní návrh senátu, kdy je spojen s návrhy u hodně politickými. Tady bych moná zvaoval a především patřičně předtím diskutoval změnu ústavy já.
A podle mě nejdůleitější argument: ústava by se neměla měnit kvůli jednomu prezidentovi! Jako zákon nejvyšší právní síly má v sobě vysoký prvek konzervatismu, který jí naopak umoňuje přeít třeba desítky premiérů či prezidentů. Na ústavu se prostě musí hodně opatrně. Navíc není vůbec jisté, v jaké verzi a zda vůbec bude nakonec příp. novela schválena. Take očekávám divadlo - komedii o ústavě. A to je, pokud jde o nejvyšší zákon státu, prostě špatně.
(Autor přednáší ústavní a správní právo na VŠ.)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.