Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2015 > Číslo 4 > Jiří Němec: Ústava si komedii ve Sněmovně nezaslouží

Jiří Němec

Ústava si komedii ve Sněmovně nezaslouží

Ať si říká kdo chce co chce, na rozdíl od mnoha jiných zákonů, které se často měnily a novelizovaly málem ještě dříve, než nabyly účinnosti, zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, se jejím tvůrcům povedl. Po zavedení přímé volby prezidenta, což politici občanům sice slíbili, ale společně asi věřili, že to nakonec legislativním procesem možná úspěšně neprojde, byl jako první přímo zvolený prezident zvolen Miloš Zeman a s ním přišly „potíže“.

Vláda schválila a do poslanecké sněmovny předložila návrh na změnu ústavy (a pozor: vládní koalice nemá ústavní 3/5většinu v poslanecké sněmovně potřebnou ke změně ústavy!), když se má např. změnit postup jmenování členů bankovní rady České národní banky, kdy návrhy prezidenta by měl propříště posvětit senát, obdobně jako tomu je u kandidátů na ústavní soudce, zjednodušuje se možnost podání ústavní žaloby na prezidenta, vlastně skoro všechny navrhované změny se týkají výhradně pravomocí prezidenta. Navíc je tam vlastně jen tzv. klouzavý mandát, kdy by se ministr nemusel napříště obtěžovat poslaneckými povinnosti, které získal od nás, od občanů. K tomu jen malou poznámku: umíte si však představit, že by se např. paní Merklová vzdala mandátu poslankyně Bundestagu, protože je kancléřkou SRN?

Přímo zvolený prezident má už z principu přímé volby fakticky mnohem větší politický prostor než jeho předchůdci. Miloš Zeman nesporně v praxi ověřoval mnohem více a razantněji všechny výhody a také nevýhody přímé prezidentské volby a z toho odvozeného nového postavení prezidenta. Kdo tvrdí, že prezident ČR má malé pravomoci, ten českou ústavu asi pořádně nepřečetl. Třeba jenom všechny jmenovací pravomoci, zejména ohledně ústavních soudců, kde vstupuje prezident výrazně vzhledem k širokým pravomocem ústavního soudu na pole politiky a kde Miloš Zeman v Senátu se svými kandidáty velmi uspěl, jmenování členů bankovní rady ČNB, kde prezident zásadně ovlivňuje ekonomickou politiku země, nebo třeba právě spousta jmenovacích – odvolávacích úkonů ve vztahu k vládě, kde skutečně nejsou ústavou stanoveny lhůty k jejich provedení atd.

Faktem je, že vlastní psané ústavní prezidentské pravomoci se zavedením přímé volby nijak nezměnily, což teď považují mnozí za chybu a chtějí to nyní novelou ústavy napravit. Právě tady bych však byl velmi zdrženlivý. Vždyť samotný způsob volby dává prezidentovi silnější politické postavení a považuji za velmi zvláštní je ústavní novelou naopak umenšovat. Např. pokud jde o ono jmenování členů bankovní rady ČNB, podle mého názoru by tak do jmenovacího aktu ingerencí senátu jenom o to více vstoupila stranická politika, jak tomu leckdy v minulosti bylo u kandidátů na ústavní soudce, když byli senátem odmítáni nikoliv pro svou nedostatečnou odbornost a právnickou erudici, ale kvůli stranickému politickému posuzování jejich předchozí soudcovské či jiné právnické činnosti. Není však žádná vůle vypustit např. čl. 26 ústavy, že poslanci nejsou vázáni žádnými příkazy (ani svých politických klubů – tzv. vázané hlasování), což vůbec nikdo dlouhodobě nedodržuje, nebo třeba umožnit hlasování o pozměňovacích návrzích senátu jednotlivě, ne jen jako jeden celek, co poslanecké sněmovně znemožňuje přijmout i velmi rozumný konkrétní návrh senátu, když je spojen s návrhy už hodně politickými. Tady bych možná zvažoval a především patřičně předtím diskutoval změnu ústavy já.

A podle mě nejdůležitější argument: ústava by se neměla měnit kvůli jednomu prezidentovi! Jako zákon nejvyšší právní síly má v sobě vysoký prvek konzervatismu, který jí naopak umožňuje přežít třeba desítky premiérů či prezidentů. Na ústavu se prostě musí hodně opatrně. Navíc není vůbec jisté, v jaké verzi a zda vůbec bude nakonec příp. novela schválena. Takže očekávám divadlo - komedii o ústavě. A to je, pokud jde o nejvyšší zákon státu, prostě špatně.

(Autor přednáší ústavní a správní právo na VŠ.)

Jiří Němec

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.