Antonín Rašek

Využívat lépe instituce

Na jihovýchodní Ukrajině se znovu začalo bojovat. Desítky mrtvých hlášené v posledních týdnech nemusejí nikoho nechávat na pochybách. I americký ministr obrany Ashton Carter v rozhovoru pro BBC řekl, že se na jihovýchodě Ukrajiny v létě očekávají velké vojenské operace. Jenže, jak věděl už Josef Švejk, na bojišti se situace mění každým okamžikem. Teď i ta politická: separatisté přišli s návrhem, že chtějí s rozšířenou autonomií zůstat součástí Ukrajiny, k níž by měl patřit dokonce i Krym. Od Vladimira Putina je to velmi sofistikovaný tah. Nikdo si totiž nemůže myslet, že není z jeho dílny. A dal se čekat. Někteří separatisté nesouhlasí, ukrajinskou vládu to nechává v klidu.

O ukrajinské krizi se hovořilo i na semináři Rusko a Západ – Budoucnost budování vzájemné důvěry, jejž nedávno uspořádalo Středisko bezpečnostní politiky Univerzity Karlovy.

Zhoršení vztahů Západu, zejména USA, s Ruskem je spojováno právě s ukrajinskou krizí. Ta ale napětí mezi těmito aktéry světové bezpečnosti jen obnažila a zvýšila. Příčinou je vzestup Ruska a jeho vojenského potenciálu. To upevnilo postavení Vladimira Putina, který začal usilovat o výraznější velmocenské postavení. To v USA narazilo. I když Barack Obama v projevu ve West Pointu při udržení hegemonie ve světě dal přednost zdrženlivosti i v použití vojenské síly, přesto se Američané spíše drží Wolfowitzovy doktríny. Ta má zabránit, aby se proti USA objevil konkurent, jakým byl SSSR. Rusko doktrínu aktivitami v ukrajinské krizi ohrozilo. K napětí přispěla neúčast západních politiků na olympiádě v Soči. Ta byla pro Putina prestižní. Nevyjasněno je pozadí událostí na Majdanu. Podobně i sestřelení boeingu, po němž následovaly sankce; mělo být vyšetřeno do konce května, nyní do října. To vše ale, i přes historické souvislosti, složení obyvatelstva, obavy ze ztráty Sevastopolu a jazykový zákon, neospravedlňovalo Rusko anektovat Krym, stejně jako to neospravedlňuje ovlivňování událostí na jihovýchodě Ukrajiny Ruskem.

Rýsují se dva budoucí scénáře. První vede k vytvoření nové bipolarity na jedné straně se západními spojenci, na druhé s Čínou, Ruskem a dalšími státy BRICS. Druhý scénář je návratem ke vztahům před Majdanem. Ten může uspíšit kritická situace s Islámským státem. Ve srovnání s minulostí jde o jisté selhání politických elit. I když se jedná o odlišnou situaci, těžko se mohou srovnávat s osobnostmi jiných krizových období.

Žijící generace prožily tři velké krize. První byla druhá světová válka, kterou i přes antagonismus systémů zvládla trojice Roosevelt – Churchill – Stalin. Kennedy a Chruščov poté krizi karibskou. Reagan a Gorbačov ukončili studenou válku. Obama, Putin, Merkelová, Cameron, Hollande, Juncker a Tusk zatím historickou roli při zvládnutí krize nenaplnili. Možná situace není tak kritická, aby se silná osobnost objevila. Za této situace roste role institucí – OSN, OBSE, EU, NATO a dalších. Je třeba je lépe využívat a upevňovat. Nejsou zrovna v nejlepším stavu, potřebují reformovat a v případě EU zabránit odstředivým tendencím. Změny by neměly narušit jejich akceschopnost.

Antonín Rašek

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Využívat lépe instituce

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu