Někdy počátkem 60. let, kdy jsem chodil do Hospodářské školy v Jablonci nad Nisou, nám třídní učitel vysvětloval, e v okamicích krize se lid semkne a postaví proti svým utlačovatelům. Zail jsem různé krizové situace během dlouhých let v Itálii a musel jsem zkonstatovat, e je to naopak, slabosti a nectnosti jednotlivců vyjdou více najevo. A protoe jsem pracoval v týmech s lidmi pocházejícími z 25 odlišných zemí, zjistil jsem, e to není věc národní, ale zcela lidská.
Jene si asi nikdo nemyslel, e hospodářská krize, která s Evropou cloumala několik let, oiví předsudky, klišé a bohuel i rodící se nacionalismus. S tím samozřejmě, e tato společná nemoc má typicky domácí charakteristiky.
V Itálii se naštěstí jev doposud týká menšiny, ta ale kadý den roste. Přispěla k tomu neochota zemí Evropské unie pochopit problémy Itálie spojené s velkým přílivem uprchlíků. I Italové vědí, e část viny na tom mají oni sami, protoe organizačně situaci zvládají jen s velkými obtíemi a nikdo pořádně neví, kdo je azylant a kdo osoba, která přišla do Evropy za chlebem. Postoj dáme vám trochu peněz, ale u nás s tím neotravujte Italy zklamal a stále více lidí si klade otázku kde vlastně ta evropská solidarita je.
Lakmusovým papírkem se stala řecká krize. Celá opozice, pravicová i levicová, byla nadšena vítězstvím ne v referendu o podmínkách další finanční pomoci Aténám. Ministra Schäubleho sice nenamalovali s knírkem připomínajícím führera, ale představitelé Berlusconiho strany i populistů v televizi pokřikovali o Čtvrté říši, kterou se Němcům podařilo vybudovat, tentokrát bez tanků a bombardování, ale ekonomickou politikou.
Problém není v tom, zda politika Angely Merkelové a Wolfganga Schäubleho je správná či ne – i já se domnívám, e se dopustili velkých chyb. To zlé na tom je, e se nehovoří o tom či jiném politikovi, ale o Němcích, stejně tak jako v Německu a myslím i v České republice se paušálně mluví o líných Jianech a o Řecích zvláště, e jsou nespolehliví a mazaní Byzantinci. A e zastánci ideálů, které vedly k vybudování Unie a které nebyly a nejsou zaloeny jen na penězích, jen velmi nesměle a neobratně své přesvědčení hájí. Jak napsal profesor Ernesto Galli della Loggia v milánském Corriere della Sera, Evropská Unie má před sebou deset, maximálně patnáct let k reformám a novému rozmachu. Jinak se rozpadne a zbude napospas silnějším. Jeden můj přítel s typicky římským sarkasmem nacionalisty definoval podle starého místního přísloví: Matka hlupáků je neustále těhotná.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.