Josef Kašpar

Návrat nacionalismu do Evropy?

Někdy počátkem 60. let, když jsem chodil do Hospodářské školy v Jablonci nad Nisou, nám třídní učitel vysvětloval, že „v okamžicích krize se lid semkne a postaví proti svým utlačovatelům“. Zažil jsem různé krizové situace během dlouhých let v Itálii a musel jsem zkonstatovat, že je to naopak, slabosti a nectnosti jednotlivců vyjdou více najevo. A protože jsem pracoval v týmech s lidmi pocházejícími z 25 odlišných zemí, zjistil jsem, že to není věc národní, ale zcela lidská.

Jenže si asi nikdo nemyslel, že hospodářská krize, která s Evropou cloumala několik let, oživí předsudky, klišé a bohužel i rodící se nacionalismus. S tím samozřejmě, že tato společná nemoc má typicky „domácí“ charakteristiky.

V Itálii se naštěstí jev doposud týká menšiny, ta ale každý den roste. Přispěla k tomu neochota zemí Evropské unie pochopit problémy Itálie spojené s velkým přílivem uprchlíků. I Italové vědí, že část viny na tom mají oni sami, protože organizačně situaci zvládají jen s velkými obtížemi a nikdo pořádně neví, kdo je azylant a kdo osoba, která přišla do Evropy za chlebem. Postoj „dáme vám trochu peněz, ale už nás s tím neotravujte“ Italy zklamal a stále více lidí si klade otázku „kde vlastně ta evropská solidarita je“.

Lakmusovým papírkem se stala řecká krize. Celá opozice, pravicová i levicová, byla nadšena vítězstvím „ne“ v referendu o podmínkách další finanční pomoci Aténám. Ministra Schäubleho sice nenamalovali s knírkem připomínajícím führera, ale představitelé Berlusconiho strany i populistů v televizi pokřikovali o „Čtvrté říši“, kterou se Němcům podařilo vybudovat, tentokrát bez tanků a bombardování, ale ekonomickou politikou.

Problém není v tom, zda politika Angely Merkelové a Wolfganga Schäubleho je správná či ne – i já se domnívám, že se dopustili velkých chyb. To zlé na tom je, že se nehovoří o tom či jiném politikovi, ale o „Němcích“, stejně tak jako v Německu a myslím i v České republice se paušálně mluví o „líných Jižanech“ a o Řecích zvláště, že „jsou nespolehliví a mazaní Byzantinci“. A že zastánci ideálů, které vedly k vybudování Unie a které nebyly a nejsou založeny jen na penězích, jen velmi nesměle a neobratně své přesvědčení hájí. Jak napsal profesor Ernesto Galli della Loggia v milánském Corriere della Sera, „Evropská Unie má před sebou deset, maximálně patnáct let k reformám a novému rozmachu. Jinak se rozpadne a zbude napospas silnějším.“ Jeden můj přítel s typicky římským sarkasmem nacionalisty definoval podle starého místního přísloví: „Matka hlupáků je neustále těhotná“.

Josef Kašpar

Obsah Listů 4/2015
Archiv Listů
Autoři Listů

Josef Kašpar

Návrat nacionalismu do Evropy?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu