Podle některých teorií jsou ji od doby kamenné do lidské podstaty jako pazourkem vryté sběr a lov. A prý se svým zaloením tedy dělíme na sběrače a lovce. Řekl bych, e se zapomíná na vlastnost třetí, toti mnoení. Nemyslím na stejnojmennou píseň z muzikálu Divotvorný hrnec ani obecně na pohlavní pud, tím se z ivočišné říše nevymykáme, ale na potěšení z kopírování a šíření. Kdo například někdy rozepisoval samizdat, jistě se přistihl při hříšné myšlence, e tím nekoná dobro jen pro vlast, ale trochu i sám pro sebe. e ho to prostě baví. A zastyděl se, kdy si uvědomil, e radost je to stejná jako radost Ruperta Murdocha při pohledu na běící rotačku nebo Henryho Forda při prvním spuštění pásu v jeho továrně. Nikoli náhodou patří kopírování a šíření v diktaturách k nejtěším zločinům a ve svobodné společnosti se mu brání tvůrci uměleckých děl i návrháři klik ke dveřím. Všichni toti podvědomě cítí, jak je svůdné.
Platí to taky o šíření informací všeho druhu. Kolikrát jsme například slyšeli špatný vtip, a přesto měli nutkavou potřebu seznámit s ním, byť s upozorněním, e jde o vtip opravdu špatný, někoho dalšího? Kdysi dávno se na oné obsesi chtěli přiivit rozesilatelé korespondenčních lístků, končících výzvou Opiš pětkrát a rozešli přátelům. To byla ale pyramidová hra opravdu starověká. Teprve zásluhou internetu se toti mohla šiřitelská vášeň plně rozvinout. Jsou osoby, které tráví volný čas u počítače, aby přeposílaly dle rozsáhlých adresářů nádherné snímky z Patagonie nebo nepříliš podařené politické karikatury a ertíky. Člověk má někdy a podezření – dotyční rozesilatelé jsou o tom jistě přesvědčení –, e internet byl stvořen právě za tím účelem.
Zatímco distributory řetězových e-mailů a většinu jejich příjemců tato činnost vzájemně uspokojuje, najdou se tací, kteří internet uívají například k práci, a takovéto zásilky je obtěují. Ti začali pouívat pro falešné, nafouknuté nebo jen zbytečné informace šířící se po síti anglické slovo hoax – ert, mystifikace, kachna. Stejnojmenná česká internetová stránka hoax.cz zveřejňuje seznam takových zvěstí a uvádí je na pravou míru. Jednou z nich je senzační zpráva, e se v srpnu planeta Mars přiblíí Zemi natolik, e bude na obloze větší ne Měsíc v úplňku. Totoná fáma se úspěšně šíří před kadým srpnem ji od roku 2003. Vznikla tak, e v onom roce byl Mars skutečně Zemi velmi blízko, take stačil malý astronomický dalekohled, aby v něm byl Mars velký jako Měsíc. Roztomilý je jiný e-mail, který slavnostně vyhlašuje, e na konferenci jazykovědců z celého světa v Paříi byl po mnohaletých výzkumech sestaven ebříček jazyků podle obtínosti, přičem zvítězila slovenština. Přiloeno je podrobné jazykovědné zdůvodnění, na kterém je pozoruhodné, e podle vyjádření ředitele slovenského Jazykovědného ústavu Ľudovíta Štúra obsahuje řadu jazykových chyb. Tudí vlastně potvrzuje, e slovenština jazyk obtíný je. Zda ovšem víc ne osmá čínština či čeština, která se vůbec nedostala do top ten, lze pochybovat.
Pak jsou hoaxy, které veselí nebudí. Třeba falešné sbírky na nemocné děti anebo ty, jejich účelem je budit strach a nenávist. Zaručené historky o Romech aktuálně střídají strašidelné zvěsti o migrantech a islámu. Mezi nimi vynikla zpráva na facebooku o tom, e Arabští uprchlíci podřezali na Dačicku hospodářská zvířata. Ačkoli sama autorka kachnu, ji vypustila, později vzala zpět, kapkou jedu přispěla k utuení evropského prvenství Čechů v odporu proti ilegálním běencům.
Tento primát, který zjistil takzvaný Eurobarometr, ale na rozdíl od primátu slovenského hoaxem není, take se lavinovitě šířit nebude. Moná i proto, e le má prostě větší sex-appeal ne pravda; u Mark Twain řekl, e le obletí půlku světa, ne si pravda stihne obout boty. A ještě mě napadá – k čemu hoax? Máme dost jednoslabičných českých slov: drb, kec, kyd, plk, šplecht, tlach, blebt, vást...
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.