Jazyk
Přehršel předpon představuje v českém jazyce velkou výhodu pro slovesa a ze sloves utvořená slova. Nemusíme nádobí pouze mýt, můeme ho dokonavě umýt, dokonale vymýt či promýt, jen tak zběně omýt, rozmýt si je a a později domýt, obmýt a smýt tak všechny nečistoty. Slovník spisovného jazyka českého umoňuje i přemývání, pomývání a zamývání. Teoreticky, systémově, lze pak vymyslet další: Přimyjeme do odkapávače ještě jeden hrnek, aby byl odkapávač plný? Nadmyje si myč nádobí dopředu, aby mohl mít v pátek zkrácenou směnu? Předpony bují. Bují ale s předponou roz-, tak jako kopřivou rozbujel dvůr u Antonína Sovy, anebo s předponou pře-, tak jako podle názoru hlinského husitského faráře Rudolfa Špačka v naší západní civilizaci přebujel rozum a stal se skutečným Antikristem?
Co taková vyjmenovaná slova s předponou vy-. V SSJČ nalézáme hned deset významů tohoto prefixu, význam číslo 8 se však ještě dělí do 7 subvýznamů, velmi rozdílných. Víme, jak to dopadlo, kdy z traťového oblouku záhy vyjelo více ne stokilometrovou rychlostí pendolino směřující z Ostravy (idnes.cz, 23. července 2015): směřování z vnitřku ven je jistě prvotním významem. Moc mě baví čtení definic, jako např. provedení děje ve velké míře, vyplňující značnou dobu a vedoucí někdy k časové ztrátě, tedy třebas vystát frontu, nebo provedení děje, jím se opatřuje něco něčím, zejména tím, co označuje jmenný základ slovesa jako vytečkovat, vyšrafovat. Hledání souvislostí mezi předponami ve slovesech vypotřebovat, vypsat nebo vytvořit je úkol nesnadný. Mnohoznačnost předpony pak vede k mnohoznačnosti sloves: Vyjít můeme z budovy ven, nahoru na kopec, v pět hodin ráno (vyrazit), si s někým, s někým (vycházet), vyjde nám tajenka.
Zajímavá jsou slovesa, která předponou vy- vedou k hmotnému zisku nebo k úspěchu vůbec. Prošením dosáhneme vyprošení, bojem můeme něco vybojovat. Samotné sloveso vyhrát vlastně původně patří do této kategorie – tedy získat hrou. Teoreticky tedy můeme vyhrát peníze v loterii, ale u ne zápas nebo set. A právě v této skupině se v poslední době usídlilo úchvatné sloveso vykomunikovat, tedy teoreticky komunikací získat. Poradce ČT Petr Vybíral se na svém blogu v článku z roku 2007 zamýšlí nad tím, zda sloveso komunikovat není nákazou a zhoubou sloves mluvení (jak z pověstné jalové krávy vykomunikovat tele). Jeho předpověď se vyplňuje.
Proč ne – progresivní (pardon, progresívní) lingvisté mohou (pardon, můou) jásat. Prosím, vykomunikovávejte si náhrady škod. Jene jazykem se šíří ještě jiná nákaza – slovesa jako vykomunikovat, vynegociovat nebo vygenerovat ztrácejí význam zcela a začínají se pouívat různě, nahodile, kdy u urnalistova zásoba synonym dosahuje dna. Vykomunikovat tedy můeme náhradu škody, čili komunikací něčeho dosáhnout, ale také problém, čili komunikací vyřešit. Tak velké mnoství účastníků nebyly banky schopny vykomunikovat (Deníky Moravia, 19. září 2009). Nerozumím. A bujíme dál: Účastnice zájezdu chtěla jet v Chorvatsku s mou maminkou a tetou na fakultativní výlet, nakonec to však prý překomunikovala, tak jela maminka s tetou sama.
Vygenerovat můe počítač něco z nějaké databáze, tedy v zásadě směrem ven, následně ale u běně generujeme, vytváříme peníze, pracovní pozice, a se nakonec stalo, e soudce vygeneroval jistému majiteli psa trest, pravděpodobně ze své mentální databáze moných trestů.
No a na závěr nutno přidat cool trendy přívlastky jako vytuněný, vyladěný, vymazlený nebo vychytaný. Pokus o zařazení významu těchto adjektiv do některé z kategorií zůstává neúspěšný. Vytunit a vyladit moná ve smyslu tuningem/laděním získat/vylepšit. Vymazlit a vychytat podle vzoru vykomunikovat by znamenalo mazlením nebo chytáním získat. Pecka nemusí být jen něco, co má grády, tedy třeba písňová hitovka nebo hodně vymazlená počítačová hra (Lidové noviny, 28. července 2004). Tak dlouho se mazlili, a pecku vymazlili. Tato slova vznikla asi náhodou, spojením módního slovesa s módní předponou. Zapínám rádio a první, co slyším, je vyletněný hit. Co dodat, čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi generuje myšlenka, e někdy komunikovati stříbro, mlčeti zlato.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.